(FF) Moje předsevzetí byla klasická. A nudná. Nepít alkohol, nekouřit, zhubnout, každý den sportovat, najít si lepší práci, bydlení, manžela. Nescházet se s alkoholiky, sociopaty, workoholiky, lemply a úchyláky. Prostě mít hezký dospělý život a nebýt groteskní kombinací ženských seriálových hrdinek kolem třicítky. No. Svá předsevzetí jsem porušila během prvních sedmi dnů, což je rekord. A nelituju toho. Nový rok totiž začal pěkně zostra a mám-li tohle vydržet, bez svých hříchů se neobejdu. Bohužel. Bohudík. Dieta: Novoroční dieta sestává díky neustávajícím oslavám a shledáním z vína, šampaňského, zákusků, řízků, opulentních večeří a svíčkové k obědu. To, že se nevejdu do nových džín, je prostě blbé, avšak nyní bezvýznamné. Sport: Karimatku…
-
-
Otálení
(Boh) Nedávno jsme seděly s Fatalkou v Coloseu, kde jsme si dávaly salát a vodu bez bublinek, když najednou na zahrádku restaurace vstoupila rodina s postaršími přáteli, evidentně emigranty. Holčičky a mladé slečny měly pěkné šaty, muži plátěné kalhoty, kvalitní košile (s bílým tričkem pod nimi) a ženy, ach ženy, vypadaly jako dámy. Už když kolem nás procházeli, měly jsme zvláštní pocit, pocit výjimečnosti, čisté proudící energie a jakési nevynucené důležitosti. Cítily jsme vůni lehkého drahého parfému, vnitřního klidu, radosti a nonšalance. Jen jsme s Fatalkou na sebe mrkly a hluboce si povzdechly. Nedělá nám problém být dokonalé, ale málokdy se takhle sladíme se svým okolím. Málokdy jsme svěží jak…
-
Kdybych žila u moře
(FF) Jak snadné by bylo být pořád krásná a zdravá, kdybych žila u moře. Jsem z dovolené zpátky týden a jsem v šoku z toho, jak rychle jsem zabředla do svých nepěkných celoročních zvyků. Zatímco na dovolené to byl sen – vlasy jsem měla pořád hezké a zdravé, protože jsem je dva týdny nefénovala, nebyla jsem rozčílená, ani ve stresu, protože mým jediným problémem byla fronta na slaninu (ano, jedla jsem ke snídani slaninu, protožte byla nejlepší) a jediným dilematem rozhodnutí, zda si dát večer whisky nebo martini. Takže jsem díky absenci stresu přirozeně omezila alkohol, nikotin i kafe. Ke konci pobytu jsem di dávala kafe jedno nebo žádné! Tady…
-
Čeří se čeří hladiny
(Boh) Někdy nevím Kudy kam a tak se zastavím a občas to moje zastavení trvá déle, než bych si přála. Paulo Coelho v knize Aleph píše o bambusu. Ten se na svůj růst připravuje pět let, kdy se z pohledu „těch venku“ nic neděje. Ale bambus sílí, dumá, rozmýšlí svůj růst, získává si potřebné informace, fláká se a hodnotí, aby pak všechny překvapil svým rychlým růstem o několik centimetrů denně. Bambus je pevný, a přesto pružný. Číňané praví, že žena je jako bambus. Krásná jako květina a silná jako strom. Jsem bambus, který se na svůj růst připravoval skoro sedm let. Sedm hubených let, ale teď mě už nic nezastaví. Za dva…
-
Jak jsem (zase) začala běhat
(FF) Nevypadám dobře ve sportovním oblečení. Zatímco jiné ženy vypadají nenamalované skvěle, pohybují se jak laně a culík hebkých vlasů se jim rytmicky pohybuje po zádech, já zrudnu po pěti minutách fyzické aktivity, gumička z vlasů mi upadne a většinou se obleču tak, že je mi zima. Ale protože jaro a léto je neúprosné, třicítka na mě začíná být znát a jen s jógou už si nevystačím, rozhodla jsem se odvážně začít zase běhat.
-
Emocionální úklid
(Boh) Někdy mám pocit, že jsem trochu schizofrenní. Ráda řeknu, jak se věci mají, vadí mi, když si někdo lže do kapsy, zvlášť pokud se jedná o mě. Na druhou stranu nemám ráda loučení a konce, u kterých si nejsme jisti, jestli toho druhého ještě uvidíme. Nebo vlastně líp, nesnáším loučení, u kterého si připustíme, že toho druhého možná už nikdy neuvidíme. Mám ráda pohřby, ale nemám ráda neorganizovanou smrt. Nemám ráda náhlá úmrtí, protože nic není připraveno. Potřebuju plány a když nemám v plánu se s někým nebo s něčím rozloučit, je to pro mě strašná katastrofa. Prostě potřebuju věci řídit, být o všem informovaná a mít plány. Má…
