(Boh) Mám kamarádky, které jsou nadané a výjimečné. Jsou mi inspirací, oporou, hnacím motorem a zázemím, které nutně ke svému životu potřebuji. I když se momentálně nacházím ve velmi hezkém životním období, bohužel jeho rozpoznávacím znakem je především dřina, trocha odříkání a velký spánkový deficit. Slušně řečeno, do svého velkého kulatého zadku se teď rozhodně nekopu. Jsem spokojená a přijdu si jako superžena, ale někdy mi moje dvě práce a účast v několika projektech leze na mozek. Kdysi jsem se snažila být paní Dokonalá a Neomylná („v každém hovně za kvrdlačku“, jak se říká u nás doma), ale teď, na prahu třicítky, jsem schopná přiznat, že bych si strašně ráda vzala…
-
-
Svědkové našeho života
(FF) Všechno, co opravdu potřebujeme, je svědek našeho života. Někdo, s kým rozebíráme drobné každodenní příhody, zasmějeme se s ním a během rozhovoru s ním přijdeme na to, co nám samotným zabředlým v kolečku myšlenek své hlavy nedošlo. Máme svědky, kterým vyprávíme věci každý den a udržujeme se navzájem v upgradování našich životů, a svědky, se kterými se sejdeme jednou za čas a pojmeme život a svět tak trochu víc ze široka. Skvěle si přitom srovnáme myšlenky a vidíme, jak si stojíme. A pak je tady blogování. Najednou sdílíme i s lidmi, které neznáme a v životě jsme je neviděli. Jen doufáme, že příběhy a zážitky jsou v podstatě univerzální a…
-
Behind The Scenes
(Boh) Od květnového focení s Cerannou uběhla spousta vody. Obě jsme se s Fatalkou přestěhovovaly, stihly několik večírků, pohřbů, oslav narozenin a naše skvělá fotografka Ceranna se dostala na uměleckou školu, kde bude rozvíjet svůj bezbřehý talent. V rámci debordelizace nově nastěhovaných předmětů jsem narazila na flashku, kde jsou uloženy fotky z května, a tak se o ně chci podělit. Nejvtipnější jsou samozřejmě ty, které vznikly náhodou, jak by lingvista řekl „behind the scenes“. Takže here we go! Podstatným bodem našeho focení byly doplňky od Kněžny (kabelky a boty), za které by si kdokoli, kdo by nám je odcizil, mohl koupit slušné auto. Tudíž hlavní důraz nebyl kladen jen na nás,…
-
Život jako z Ikey
(FF) Není nad to mít návod k použití. Jen tam se totiž dozvíte, že skříň není žebřík, a proto po ní nešplháme, a že když si nevíme rady, prostě někam zavoláme. Ech, kéž by to takhle jednoduché bylo i v životě. „Svůj návod k použití života jsem asi někde ztratila. Nebo vůbec nedostala?“ vzdychla Bohyně a zapnula elektrický šroubovák (Byl to šroubovák? Když se nabíjel, byl tedy elektrický?!). Montovali jsme totiž nábytek. Z Ikey. Sice jsem vůbec nevěděla, proč jsem byla přizvána, ale prý proto, že mě to dostane z deprese a že dokážu lidem dobře říkat, co mají dělat. No, taky zásluha. Chtěla bych bydlet v katalogu z Ikey.…
-
Vogue přes kořeny vezený
(Boh) V březnovém čísle Vogue (US verze) je velký rozhovor s Adele. Mám Adele moc ráda, stejně jako Vogue, a proto jsem se rozhodla, že si březnové vydání seženu. Začala jsem klasicky fb statusem, který měl slušný ohlas a získala jsem tak několik kontaktů na ty, co by Fashion Bibli mohli dovézt. Kamarád mé kamarádky (říkejme jí třeba Fatalka:-) se koncem února měl vracet z USA, takže jsem ho směle oslovila – nikdy jsme se neviděli, ale na facebooku jsme si několikrát vtipně psali, takže jsem věděli jeden o druhém. Vždycky to byla legrace komentovat Fatalčiny fotky takovou tou směšnou angličtinou ve stylu „Háu ár jů?“. V povrchnostech jsme byli dobří, ale jakmile jsem potřebovala něco určitého, jasně…
-
Vyzkoušely jsme wellness Lázně Bohdaneč
(Boh) Po přečtení příspěvku o tom co se Fatalka v naučila únoru mi došlo, že jsem zapomněla sdělit světu, jak probíhal náš wellness víkend v lázních Bohdaneč. Původně měla jet do lázní Fatalka se svou maminkou, ale té se stal ošklivý úraz, a tak jsem jela jako náhradnice. Myslím si, že Pražáci by neměli cestovat po ČR. Alespoň mně to nedělá dobře. To, co je v Praze normální najednou ztrácí nálepku normality a naopak to, o čem jsem ani netušila, že existuje, je zcela běžné a nikdo nechápe, proč se tvářím vyděšeně. Takže zde je výčet toho, co prožila Bohyně, když vyrazila do divočiny… …Dost dlouho jsem nejela vlakem, takže…
