(Boh) Nedávno jsem si na semináři Judikatura ve světle novely stavebního zákona (ne, neusínejte, bude to docela zajímavé) uvědomila, proč mám vlastně tak ráda právo. Protože je jasné, přehledné a systematické. Dává člověku jistá pravidla, ale když jste chytří, znalí a nebojíte se, dají se najít kličky. Ano, právnické kličky. Právo je filozofie života a všechno na sebe navazuje, jako jeden dobře namazaný stroj, to ovšem poznáte až po létech studií a další dekádě praxe, při které se neustále dovzděláváte. Ne nadarmo se říká, že dobrým právníkem jste až po čtyřicítce. Mně tedy ještě zbývá deset let. Ale i tak můžu s určitostí říct, že právo je skvělé, zvlášť když mu rozumíte. Zde…
-
-
Otálení
(Boh) Nedávno jsme seděly s Fatalkou v Coloseu, kde jsme si dávaly salát a vodu bez bublinek, když najednou na zahrádku restaurace vstoupila rodina s postaršími přáteli, evidentně emigranty. Holčičky a mladé slečny měly pěkné šaty, muži plátěné kalhoty, kvalitní košile (s bílým tričkem pod nimi) a ženy, ach ženy, vypadaly jako dámy. Už když kolem nás procházeli, měly jsme zvláštní pocit, pocit výjimečnosti, čisté proudící energie a jakési nevynucené důležitosti. Cítily jsme vůni lehkého drahého parfému, vnitřního klidu, radosti a nonšalance. Jen jsme s Fatalkou na sebe mrkly a hluboce si povzdechly. Nedělá nám problém být dokonalé, ale málokdy se takhle sladíme se svým okolím. Málokdy jsme svěží jak…
-
Hodně osobní rady začínajícím novinářkám
(FF) Pište, pište, pište. Bez ohledu na babičku a faráře, jak říkal Lustig. Vařit kafe a rovnat šanony ve vydavatelství můžete půl roku. Maximálně. Prolít si hrdlem víc kofeinu je jen ztráta času. To, že vůbec neumíte pracovat v excellu, se dá zatloukat přesně pět let. Pak nastávají perné chvíle, pot na čele a zběsilé telefonování na všechny strany. Takže si to ošéfujte lépe než já. Možná vás vyšlou na první tiskovku do nemocnice na reportáž o rakovině. Možná vás bez přípravy pošlou na rande se slavným hercem, který bude mít plnou pusu řečí o rodině, aby po vás po skončení rozhovoru vyjel. Dá se to přežít a je to…
-
Život jako ze stejkárny
(Boh) Nedávno se v rámci Porozchodového klišé na našem blogu rozvinula diskuze na téma kterak ze své hlavy vytěsnit strašné vzpomínky na nevydařenou lásku. Vanilka i Harimata se přiznaly, že obě v určitém období svého života vymazaly vzpomínkovou mapu, kvůli člověku, který v ní vytořil ohavný bolavý kráter. Tak trochu Věčný svit neposkvrněné mysli, který jsem si sama vyzkoušela. Někdo vám ublíží, zažijete něco ne moc extra a lup – vymázneme tu křivdu z paměti. Ovšem i se vším, co se v té době dělo. Nevím, jestli jsem v minulém životě byla řezníkova (nebo lépe chirurgova) dcera, ale čím jsem starší, tím míň takové postupy schvaluju. Považuji to za malování internačních táborů na růžovo. Nebo ještě…
-
Když mě opustíš, ztloustneš
(Boh) „Když mě opustíš, ztloustneš, budeš nespokojená a možná se ti i stane nějaký úraz!“ řekl mi v létě s jiskrou v oku. Trochu mě zarazilo, jak na to přišel, kde se v něm vzala ta jistota, a hlavně proč si myslí, že ho chci opustit? Přišlo mi to jako hloupost a tuhle informaci jsem vypustila ze zřetele. Ale když o tom teď zpětně přemýšlím, už v té době jsem ho chtěla opustit, jen jsem na to neměla odvahu, dostatek odhodlání a hlavně důkazů. Právník se prostě nezapře. Potřebovala jsem si být jistá. A tak jsem vyčkávala, sbírala odvahu i důkazy a jednoho listopadového odpoledne k tomu všemu došlo. Tušila…
-
Dokud nás smrt nerozdělí
(FF) Neumím se pořád moc vyrovnat se smrtí. Kdykoliv se ochomýtne kolem, přestávám spát a začnu být prapodivně smutná. A nebrečím. Jsem jako v zemi nikoho a na malý moment mi připadá, že nic nemá cenu. Vždyť stejně všichni umřeme. Nechce se mi moc komunikovat a prosím všechny, aby mě chvíli nechali potácet se emocionální pustinou a počkali, až se zase jako bájný Fénix vynořím a budu mávat křídly. Bohyně mě ale zmizet nenechala. V předvečer pohřbu pratety se mnou šla do baru a povídá mi: „Smrt je něco jako radost, bolest, štěstí nebo smutek. Součást života. Je to grand finale, které všemu dává smysl. Pohřeb je jako oslava,…
