(Boh) Nemůžu se ubránit dojmu, že jsme národ mrzoutů a vzdychalů. Ano, zima trvá déle, než jsme zvyklí. Ano, je to nepříjemné, ale víte co je ještě horší? To neustálé fňukání, lamentování a hořekování nad něčím…CO NEMŮŽEME ZMĚNIT! Upřímně, začíná mi zima lézt na nervy už jen kvůli těm kecům. V televizi, v novinách, na internetu, při rozpravách s přáteli nebo při setkání skoro cizinců ve výtahu. Ano, chci už dát tu ušmudlanou péřovku do čistírny, a taky se bojím, že neužiju oba designové kabáty, co jsem si koupila ve Florencii, protože jaro nebude a nastane rovnou léto, ale tohle bručení a nadávání mi teda bere víc energie než zima…
-
-
Návrat prince
(FF) Připadá mi, že celý víkend lidé pili whisky, kupovali tulipány a řešili vztahy. „Všem jeblo,“ zhodnotila promptně celou situaci Bohyně. Nu, co s tím už… „Jak to udělat, aby bylo všechno jako na začátku vztahu? Abych byla zase princezna? Nemůžete o tom napsat?“ zeptala se při kulinárním večeru u Bohyně kamarádka. „Co vlastně ty ženy chtějí?“ zajímal se pár hodin předtím kamarád. Neumím psát obecně. Znám jen své zkušenosti a svůj život. A samozřejmě příběhy a zážitky mnoha lidí, kteří se mi z neznámých důvodů svěřují. „Ženy chtějí lásku, něhu, úctu a pozornost,“ odpovídám bezelstně a sama za sebe. Nevím, co chtěji ostatní ženy. Třeba fakt chtějí ty domy,…
-
Fatalčina valentýnská nálož růžového slizu
(FF) Tak pojďme. Vyjmenujme si všechna největší valentýnská klišé, ať to máme z krku. „Valentýn je importovaný svátek, který neslavím,“ říká se s přezíravým pohledem a divnou intonací. Pak je ovšem zajímavé, že většina dobrých restaurací má plno a lidi nakupují čokolády, květiny, plyšáky a medvídky. Nikdo to neslaví, ale všichni o tom mluví. Všichni to znají aspoň z doslechu. Prostě něco jako moc velký účet za telefon, celulitida nebo fastfood. Já ne, to ostatní. „Valentýna si člověk může užít, i když je zrovna singl.“ No, nemůže. Protože to poslední, co chcete, když jste nedobrovolně singl, je, aby vám to někdo připomínal, a vy jste všude viděli zamilované páry, kýčovitá srdíčka, vzdechy…
-
Pochcaný rande
(FF) „Říkala jsem ti, že na netu jsou samí divní lidé,“ zhodnotila má kamarádka vyprávěnku z mého posledního netového rande, které ukončilo mé chabé pokusy seznámit se přes internet. Nepůjde to. Vkládám svou naději do osudu. Do života. Ale zpátky. Kamarádka mě varovala už předtím, než jsem se do netového seznamování pustila. Ale pořád jsem si říkala, když jsem já „normální“ a jsem na netu, tak by tam mohl být taky někdo normální, ne? Možná ano, ale mně se ho potkat nepodařilo. Spíš začínám mít pocit, že na netu se seznamují dlouhodobě osamělí, frustrovaní, asociální či nevyrovnaní jedinci. Hned vám vysvětlím proč. 1, Většina se chtěla na prvním rande líbat. Těžko se…
-
Jako ve filmu
(Boh) Jsme skoro měsíc sestěhovaní a řešíme veškeré (pro mě) pitomosti jako je sedačka, jídelní stůl, velká televize, nákup na víkend nebo čisté trenky. Třicet let jsem byla zvyklá dělat si co chci a kdy chci a když se mi něco nelíbilo, jala jsem se k odchodu. Jenže teď je to jiné. Není kam odejít a není také důvod pro odchod. Ani jeden jediný. Protože je to super, i když nehraje romantická hudba během našich polibků, neprobouzíme se namalovaní a učesaní a nejsou všude po bytě čerstvé květiny ve vázách-někdy ano, ale ta voda se velmi rychle kazí… Zažívám krásné období, ale není to jako z filmu. A mám neblahý…
-
Noční sms
(Boh) „Nemůžeš mi volat, že ti chybím. Nepiš mi sms, nepiš mi emaily ani mi nenechávej vzkazy na záznamníku. Jestli ti opravdu chybím, skoč do auta a přijeď mi to říct, jedině to platí,“ řekl Ashton Kutcher ve filmu Hlavně nezávazně. A mně něco došlo. Došlo mi, jak moc hloupé a patetické a hlavně nebezpečné ony sms o tom, že někomu chybíte a že Vás miluje vlastně jsou. Většinou takové sms dostáváte od mužů, kteří oficiálně žijí s někým jiným, ale v noci vám klidně píší sms plné citových výlevů o tom jak jste úžasná a jak je mu bez vás smutno, ale ve skutečnosti se neděje nic jiného než že…
