(Boh) Zase je mi třicet. Už to začíná být i zábavné. Zvlášť když mi všichni very, že je mi vlastně 29 a teprve slavím třicátiny. Díky genofonde, araganový oleji a Macu! Takže je to tak. Mám velmi promakaný system. V den narozenin je mi třicet, aby mi následně bylo opět 29 a mohla jsem se připravovat na kulatiny… A tak za třicet let můžu zhodnotit, které třicátiny byly nejlepší. Ano, ano, jsem velmi kreativní :-)
-
-
Co udělá žena, když zjistí, že jede na mrtvém koni?
(Boh) Má kamarádka je tak trochu indiánka, takže mě ani nepřekvapilo, když mi od ní přišel email s článkem Lucie Kolaříkové: (ano, jsem jako Leoš Mareš a recykluju vtipné emaily…promiňte, ale tohle fakt musím sdílet dál!) Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ Je to efektivní způsob žití, který umožňuje rychlé změny. U nás si dovolujeme luxus „beze změn“ a důsledkem bývá hned několik mrtvých koní v naší stáji. ZJISTÍ-LI ŽENA, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE JÍ VELMI DRAHÝ, TAK… • tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období • diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil…
-
10 věcí, které jsem se naučila se psem
(Boh) Mám psa. Buldočka. Prvního psa vůbec. Musím říct, že se můj život změnil od základu. Ale nikdy bych neměnila. Všichni kolem mně neustále opakují něco o zodpovědnosti a omezení, ale mně venčení baví a odpovědnosti jsem se nikdy nebála, takže bla bla bla… Podstatné je, co opravdu prožíváte a děláte. Ono totiž se psem je to jako s dětmi a s celým životem vůbec. (Bože, to jsem trochu přehnala, ale mazat už to nebudu :-) 1. Nepodceňujte přípravu Než si pořídíte psa, doporučuju nakoupit (a taky přečíst!) literaturu, projít youtube a přihlásit se na facebooku do všech zájmových skupin. Já jsem ve „frbulu“ a taky ve „výcviku psů“, ve…
-
Kdy, když ne teď?
(FF) Dnes pro vás nebudu sepisovat, ale prachsprostě opisovat. Zaujal mě totiž článek v letním Bazaaru, který je o vztazích, očekáváních, odkládání „na potom“ a autenticitě. A moc se mi líbí. Takže tady je: 1. Motorem perfekcionismu bývá strach, že tak, jak jsme, právě teď, není dost. Nestačí to, abychom druhým stáli za to, aby nás milovali a přijali. Abychom k nim patřili. 2. Milovat hluboce, věřit něčemu celým svým srdcem, oddat se pomíjivému okmažiku a otevřít se životu nikdy nepřichází se smlouvou o smlouvě budoucí. Takové chvíle a stavy se z nejistoty rodí a do nejistoty míří. A přesto odvaha ponořit se do nepohodlí zranitelnosti je tím, co náš…
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Spoustu nových a hlavně užitečných slovíček naleznete zde. Spoustu z nich můžete přes léto nutně potřebovat! Naučila jsem se, že po domněnce typu „tu májovou spršku přeběhnu“ nebo „teď nemám čas hledat deštník, půjdu jen tak“ následuje vždycky ukrutná průtrž mračen, promočení až na kost, nedobrovolný kluz v balerínkách s otevřenou špičkou po chodníku a zběsilé hledání úkrytu. Prověřeno opakovaně v jediný den. Staré kuře se nejí. Žádné staré mase se nejí. Maso, u kterého si nejsem jistá dopravím řetězcem, se také nejí. Když už nemůžeš, přidej. Ostatní lidé se také třeba někdy bojí vystupovat na veřejnosti. Jen to nedávají najevo. A když to nedávám najevo ani já, tak to…
-
Ta pravá ořechová
(Boh) Poslední dobou, nevím jestli je to věkem, nebo čím, ale (konečně!) dokážu rozpoznat, co je pro mě to pravé ořechové a tak nějak se stoickým klidem i přijmout informaci, že pro někoho nebo něco zase já nejsem ta pravá ořechová. Má velmi dobrá kamarádka Kněžna, mě chtěla za svědka na své svatbě. Jsme si opravdu blízké, tak moc, až mě to vyděsilo. Neděsí mě ta blízkost, ale fakt, že chce za svědka právě mě. Znám ji dobře, až moc dobře. Má v šatníku vyskládané boty od Louboutina a Diora (ano, ty co máme v titulce), oblečení jí visí na štendrech podle chromatické stupnice, kalhotky dělí na ty “super”, “dobré”…
