(FF) Jsme s Bohyní z generace Sexu ve městě. Ten měl premiéru před 14 lety. Bylo mi 17, všichni mi říkali Babe a Beatles zrovna začínali… Ne, vlastně ne. Bylo mi 17 a nevěděla jsem, kdo je Manolo Blahnik. Místo Prady jsem vzývala pravdu a myslela jsem si, že ve 30 budu mít roztomilé děti (holčičku jako princeznu a klučíka rošťáka, jak jinak), úspěšnou kariéru (chtěla jsem něco ve stylu Amandy Woodward (pozn. redakce pro mladší ročníky, Amanda byla elegantní mrcha ze seriálu Melrose Place, což je něco jako BH 90210, ale „dospělejší“. Jestli nevíte, co bylo BH, není vám pomoci a do tajů 90. let neproniknete) a manžela (někoho…
-
-
Fatalka a město
(FF) Upocená tílka, blyštivé řetězy, plastový nábytek, agresivní řidiči. Pozdně jarní město je občas tak zábavné! Věci, které mě vytáčejí, ale nemůžu s nimi nic moc dělat… Když teplota ve městě vystoupí nad 25 stupňů, není to důvod svléknout se do půl těla. Tohle se týká samozřejmě mužů. Hlavně řidičů. Chápu, že jim je horko, ale proč se mám dívat na polonahé popeláře, řidiče náklaďáků a dodávek? Zvláštní kapitolou pak jsou muži, kteří s hrdostí vystavují svůj hrudníček v těsném tílku a svůj sexy look ještě vylepší řetízkem. S přívěskem znamení. Ech. V obzvlášť vydařeném případě nechybí ani ledvinka, pásek a kalhoty vytažené pod hrudníček. Ech ech. Proč jezdí někteří…
-
Hranice masochismu
„Opravdová láska bolí.“ „Co bolí, to sílí.“ „Ke všemu, co stojí za to, se musí dojít přes utrpení.“ (FF) Tohle všechno jsou (někdy) kecy. Zatímco já a má kamarádka jsme se utápěly v neperspektivních vztazích a namlouvaly si, že je to takhle v pořádku a věci se jistě brzy změní, další kamarádka na to šla jinak. Jednoho dne už měla sebemasochismu dost, sebrala síly i saky a paky, jasně řekla, kde jsou její hranice a šla. Nebo šel on, jejího srdce šampion. To je jedno. Rozpustila si vlasy, začala pilně pracovat a čistit další eklhaft věci ze svého života a byla šťastná. A svobodná. A co se nestalo? Uběhlo trochu…
-
Odhalení – část první
(Boh+FF) Asi nemá smysl více uvádět fotografie, které vznikly díky talentované fotografce Ceranně. Chceme jí ještě jednou poděkovat za trpělivost, kterou měla (především s živou a ukecanou Bohyní) a doufáme, že se dostane na školu, která jí umožní větší umělecký rozvoj. Držíme palce, Aničko! Nechtěly jsme už zůstávát inkognito, protože se za sebe (ani jedna za druhou) nestydíme, ale bohužel jsme neměly fotky, které by ladily s ideou We And The City. Dvě Třicítky se prostě nemohly představit jako uštvané poběhlice, které někdo vyfotil na firemním večírku. (Tak totiž většinou naše fotky působí, ku radosti jiných, kteří si je dokonce stahují…jak jsme měly tu čest zjistit. Ale stalkerům se budeme věnovat jindy:-)…
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Moje nerozhodnost způsobuje, že o mém programu, směřování a mně samé ve finále rozhodují jiní. Musím si na to dávat pozor. Nejez mango před deštěm. Zalézají do něj paraziti z kůry stromů. Když kvetou akáty, berou úhoři. Koupala jsem se venku už čtvrtého května! A protože jsem z toho měla radost, ani jsem nedostala rýmu. Problémy většinou mají jednoduché řešení. Někdy stačí nechat to plavat, jindy zeptat se toho správného člověka. Naučila jsem se, že člověk může dělat opravdu, co chce – chovat pumu, malovat obrazy s použití sperma nebo se cpát měsíc jen chřestem. Ani jedno z toho vyzkoušet nehodlám, ale je dobré ze setkání se všemi těmi…
-
Manželky, svoboda a Alain Delon
(FF) Příjemné pracovní povinnosti mě v sobotu zavály na parník. Potkala jsem Američana, který dělal ředitele velkého státního podniku a potom se rozhodl, že nemá cenu bojovat s větrnými mlýny, pořídil si starý dům u Slap a užívá si projížďky ve starých autech. Rozumný přístup, udělám to taky. Potkala jsem i holku, která si zatím přivydělává jako hosteska, ale jednou bude novinářkou. Připomněla mi mě samotnou před šesti lety, s leskem v očích a nadějí, že přijde na opravdové kauzy, tak jsem jí s úsměvem popřála hodně štěstí. Ale o tom psát nechci. Zpáteční cesta trvala čtyři hodiny. A co můžete dělat na lodi, když neobdivujete přírodu, nemáváte lidem z…
