(Boh) Předem bych ráda uvedla, že je nám třicet, tak jako každý rok. Protože sloganem Marianne: „Život začíná po třicítce“. To je prostě fakt. Ve dvaceti vlastně nevíte, co děláte a buď zvolíte tu variantu, kdy prostě následujete dav a rady okolí, anebo se rozhodnete pro tu odvážnější záležitost a jdete proti proudu. Pak je tu samozřejmě kategorie, která záhadně už ve dvaceti letech má jasno, ví kam jde a co chce, a tak má ve třiceti rodinu, PhD., auto, dům a rohovou kancelář, ale těm se věnovat nebudu. Jednorožce a jiné úkazy si necháme na jindy.
-
-
Jak rozchodit rozchod
(Boh) Milujeme pravidla a rady a tak nějak jsem si říkala, že až to všechno přebolí a pomine, že taky vytvořím svoje porozchodové desatero. Ale nějak ne a ne najít deset bodů, co by mi pomáhalo. Možná je to tím, že jsem neměla strategii. Chuť cokoliv analyzovat a řešit. Někdy si nechceme opakovat co se stalo a zjišťovat proč, někdy si jen přejeme, aby se rány zahojily a my mohli jít dál. Ať už se stalo cokoliv. Netřeba se poučit a tak si pamatovat. Ne ne. Hlavně jít dál. A to jsem zřejmě udělala. Zabalila kufry a šla dál. Každý den jdu dál a dál, nevzpomínám, neanalyzuju, nesnažím se pochopit…
-
Insomnia nights
(FF) Nespím. Už měsíc prostě nemůžu spát. Nějak se toho všeho hodně nahromadilo. A já se budím každou hodinu. Každou (!) hodinu se vzbudím, podívám se, kolik je a zase po různě dlouhé době usnu. Po měsíci tohoto režimu jsem jako zombie. Jsem unavená, ale funguju, jen všechno probíhá jako v nějakém snu nebo jiné realitě. Což přiznejem si, není vždycky špatné, že. Pořád jsem přemýšlela, čím to je a jak to vyřešit. Práci, vztah, peníze, bydlení, život. Na nic jsem nepřišla, protože nic tak zásadního a zvláštního se vlastně neděje. Jen je to všechno takové intenzivní a děje se toho moc. Takže jsem vyzkoušela meduňkový čaj, heřmánkový čaj, červené…
-
Konkurz na manžela
(FF) Tak jsem to udělala. Dala jsem si inzerát na net. Seznamovací inzerát. Na jednu seznamku neplacenou a jednu placenou. Když už, tak už. Ano, vždycky jsem si říkala, že pokud se neseznámím osudově, náhodou, nemá to cenu, a že internet je plný neatraktivních úchylů, kterým jde jen o jedno. A moje modré oči to nejsou. Vybrala jsem nejhezčí fotky a začínám si připadat jako hlavní cenu v tombole. Jako vycpanej kanec. Napsala jsem pravdu. Že hledám muže věrného, svobodného a něžného. Prostě opravdového. Po svém posledním vztahu nemám na nic jiného energii, čas ani náladu. A světe, div se! Svět je plný věrných, něžných a svobodných chlapů. Nebo to…
-
Jedu na loď
(Boh) Nikdy jsem na lodi nebyla. Čeká mě dovolená na moři. Nejedná se o žádnou zaoceánskou plavbu, kde by mě ošlehával vítr a vlny mi bičovaly tvář. Spíš se tak nějak budu válet v Chorvatsku na jachtě, večer parkovat v marině a sem tam s něčím pomůžu. Jedinou mou náplní práce bude koupání, plavání, spaní a relax. Možná sex. I přes takhle klidný program (kromě toho sexu) si s sebou beru záchrannou píšťalku, nepromokavou něco-shellovou bundu a v telefonu jsem určila tři osoby ICE. Většinu propriet mám naskládanou v obýváku svého bytu a komínky „nezbytných“ triček stále rostou a rostou. Stejně jako moje nervozita. Za tu dobu, co se chaoticky připravuju, střídavě se…
-
Co ženy (opravdu) chtějí?!
(Boh) „Ženský nevěděj, co chtěj!“ Tak tuhle hlášku jsem si před nedávnem vyslechla od skupinky mužů. Přestože jich bylo víc a i když byli ve svém domácím prostředí (čili v hospodě), rozhodla jsem se odvážně počechrat ten jejich domácí píseček. Nadechla jsem se a prohlásila: „Ženy dokonale vědí, co chtějí. V tom problém není, bohužel se to mění tak rychle, že na to muži nestačí reagovat.“ A bylo. Muži totiž mají setsakra dlouhé vedení. Náznaky pro ně nic neznamenají, chození kolem horké kaše a vysvětlování oklikou je znudí a ztratí pozornost, takže jediný způsob fungující komunikace mezi mužem a ženou jsou krátké jasné věty, které obsahují buď relevantní informaci, ideálně…