(Boh) Je mi jasné, že tímhle příspěvkem si příliš mužů nezískám, ale nějak si nemůžu pomoc. Včera jsme se neplánovaně s Femme Fatale setkaly na Kulaťáku. Na deset minut. Zaběhly jsme tedy alespoň společně do Starbucksu pro „kafe do ruky“ a tam na nás zaútočila soukromá kampaň za odpuštění nevěry. Jakýsi Martin R. se dohodl s obsluhou, aby na všechny rukávky (ano, ty papírové proužky, co si dáváte na horký kelímek) mohl nalepit srdíčko s vyznáním: „Kristýnko S. Vrať se mi zpátky lásko… Miluji tě Martin R.“ Nechápavě jsem na to zírala a bohužel dřív než jsem se propadla do romantického oparu, mi bylo sdělileno, že pán milou Kristýnku S. podvedl. A teď litoval……
-
-
Dospělé ženy a my ostatní
(FF) „Podívej na tu kabelku! Takhle se pozná dospělá žena!“ vykřikla Bohyně nadšeně, když nahlédla do kabelky své kamarádky, se kterou jsme byly na velikonoční snídani. I když normálně lidem do kabelek nekoukám, neodolala jsem. A opravdu! Ve Vuittonce bylo jen pár drobností, takže neztrácela tvar (mé kabelky většinou vypadají, jako že za pár minut prasknou a zasypou nás všechny hromadou divných věcí, které vás budou strašit ještě v noci – a to prosím včetně psaníček, což je děsivé. Že prý ženě stačí kreditka, klíče a mobil. Ale kdeže!). V kabelce dospělé ženy byl parfém, peněženka, mobil, klíče a možná diář. Hezké, úhledné, poskládané. V mé kabelce jsou také tyto…
-
Dneska naposledy
(Boh) Má kolegyně, Vítězka v boji, má výbornou hlášku, kterou pronese pokaždé, když po obědě míjíme vietnamský koloniál: „Myslím, že si koupím Rumbu. Dneska naposledy.“ Vždycky mě to moc pobaví a nechám se strhnout. Rumbu nejím, ale občas si koupím nějakou sladkost, protože přeci můžu, vždyť je to dneska naposledy. Tenhle malý nešvar dokonale dokresluje mou touhu po dokonalosti, které nejsem schopna dostát. Například večer si v posteli říkám, jak jsem skvělá, že jdu dřív spát a že tentokrát budu v práci už na 7,30 ráno, abych si nějaký ten čas napracovala a mohla odejít dřív a třeba se jít projít do Stromovky. Dokonce si před usnutím představuju, jak si po cestě kupuju…
-
Na co zapomínám a neměla bych
(FF) Zapomínám, v běhu mezi prací, osobním životem, bankou, poštou, drogerií, potravinami, tiskovkami a meetingy nejrůznějšího zaměření, na dost zásadní věci, které by mi život ulehčily a zpříjemnily: Zapomínám být vděčná. I za malé věci, i za nedokonalé věci, i za situace, ve kterých jsem zatím pouze zasadila semínko a bude chtít hodně času a trpělivosti, než vyrostou. Zapomínám být vděčná každý den. Zapomínám na anděle. Stejně jako Bohyně a spousta z vás věřím, že když chceme, andělé nám dokáží pomoci. Ukonejšit, ukázat, najít místo na parkování, potěšit drobným zázrakem, vnést do každodne jas. Zapomínám na ně, i když pírka vídám všude kolem sebe od rána do večera! Zapomínám říkat lidem „prosím“…
-
Barbie na vážkách
(FF) Ken je krásný, svalnatý, svůdný, má jiskrný pohled a charisma. Frenk je kluk od vedle. Hodný, milý, sympatický, vždycky Barbie se vším pomůže a nic za to neočekává. Dělá kafe a je milý. Ken je drzý, zpupný, vyzývavý, rád provokuje a nebere si servítky. Některé situace se v našem životě pořád dokola opakují. Jeden je zlý, druhý je hodný. Černá a bílá. Divoká přitažlivost na straně jedné, pohoda a přístav na straně druhé. Ale co když? Co když Ken není úplně zlý a Frenk není úplně hodný? Co když Ken skrývá svou citlivou stránku, protože si nevěří a Frenk se dokáže pěkně rozdivočit? Většinou to tak je, protože na…
-
Příčiny našich problémů
(FF+Boh) Když to nejvíc potřebujeme, rada se objeví. Kdekoliv. A v jakékoliv podobě. Ať už je to nápis na tričku kolemdoucího hlásající „Keep smiling“, drobná průpovídka sousedky, písnička v rádiu nebo afirmace, kterou v rámci facebookové aktualizace obdržíme. Cesty víry jsou nevyzpytatelné. Proto asi věříme. Dle zenového rčení: „V mém životě se nic neděje náhodou.“, přikládáme afirmaci, která nás s Fatalkou zastihla v pravou chvíli. Třeba osloví i vás a začnete místo problémů řešit jejich příčiny . MALÁ PŘÍČINA MŮŽE ZPŮSOBIT OHROMNÉ PROBLÉMY. ČLOVĚK SI OVŠEM VĚTŠINOU VŠIMNE AŽ TĚCH PROBLÉMŮ, PŘIČEMŽ JE JIMI TAK PŘEMOŽEN, ŽE HO NENAPADNE VYSTOPOVAT, ODKUD PŘIŠLY. MÍSTO TOHO VŠAK ZAČNE HORLIVĚ HLEDAT NĚJAKÉ VELKÉ ŘEŠENÍ. AŤ…