(Boh) Náš blog není o jídle, a proto ani tento příspěvek nebude aspirovat na recept roku. Spíš bych se chtěla podělit o své zážitky. Přestěhovala jsem se do bytu, kde je trouba. To není asi tak nic zásadního, pro člověka, co troubu má. Jenže já téměř 30let žila v kuchyni se sporákem a mikrovlnkou. Pekla jsem leda tak o víkendu s babičkou na Kladně. Kuře a bublaninu. Zbytek jsem v Praze řešila Remoskou nebo mojí chytrou mikrovlnkou s šestým smyslem. Pod dojmem budoucí úžasnosti jsem se rozhodla vařit. Vyrazila jsem tedy na nejlepší farmářské trhy v Praze (o těch někdy později) a nechala se inspirovat. Farmářka z kozí farmy v Kojetíně byla strašně milá, vysvětlila mi,…
-
-
Jak Fatalka vařila špecle a tančila salsu – aneb vyzkoušely jsme
(FF) V touze po nových zážitcích jsem přemohla svou zimní lenost a nechuť a vyrazila pro vás posbírat nějakou inspiraci do únorové Prahy i „mimoPrahy“. Vyzkoušela jsem kurz salsy, rakouské kuchyně, vlasovou kúru Juvexin a Elixír pohody (o tom více Bohyně). Taky jsem se učila pít whisky už odpoledne, hrát bowling a kulečník a posílat číslo časopisu do tisku s ukrutnou kocovinou, ale to nepokládám za tak exotické zážitky a jistě si to dovedete představit nebo odžít sami. A jak tedy testování dopadlo? Bylo to jako život sám, někdy dobré, někdy špatné, někdy na začátku špatné a pak dobré, jindy naopak. Tak třeba ty špecle. Přiznám se, že první tři várky…
-
Vyzkoušely jsme – firma Torád (zásilka potravin i s recepty)
Fatalka vaří. A paří…. (FF) Dostala jsem za úkol uvařit večeři. Tedy otestovat službu, kterou poskytuje firma Torád. Přiveze odměřené suroviny, recept a zanechá je i vás kulinárnímu osudu. Vybrala jsem si dýňové rizoto s rozmarýnem a lahví italského bílého vína. Z dýně jsem nikdy nevařila, tak proč se trochu neobohatit, že? Vařit umím. Sice občas něco v kuchyni vzplane, ale nejsem detailista, co by řešil takové prkotiny, a navíc oheň je můj živel. První průšvih nastává, když kurýrka se zásilkou dorazí o hodinu a půl déle než říkala, ve chvíli, kdy pološílená hlady přemýšlím o obligátním salátu. Suroviny vypadají báječně. Láhev vína také. Tu se rozhodnu vyzkoušet jako první.…
-
Svíčková a jiné rozkoše
(FF) Příjemnou součástí mé práce je testování restaurací, báječných pokrmů a popíjení šampaňského od deseti dopoledne. Zní to idylicky? Můj nebohý žaludek, zdegenerovaná játra i nohy na podpatcích dostávají pěkně zabrat. A někdy neznám lepší pocit, než si vzít džíny, baleríny, nemuset se „tvářit“ a dát si salát zalitý litry nechutného dresinku. Pokud máte choutky na něco líbeznějšího, pro inspiraci přináším kaleidoskop mých posledních zážitků a neberte mě moc vážně. Minirecenze je velmi subjektivní: Café Imperial Klasika. Telecí řízečky lehoučké jako sen, bramborová kaše jemná jako mé vlasy. Krevety (ano, Bohyně, už vím, jak se jedí!). Rukolový salát s carpacciem. Cheesecake přesně jak má být. Perfektní obsluha. Lahodné víno. Interiér, který…
-
Jídlo jako láska, láska jako jídlo
(FF) Vždycky jsem obdivovala, jakým způsobem jí Francouzi. Jídlo je pro ně rituál, který je třeba si vychutnat, spojený s několikahodinovou oduševnělou konverzací, při kterém nechybí aperitiv, digestiv, lahodné sýry, svěží vínko, jemné zákusky, zábavný flirt, chic elegance… O tom si většinou v každodenním životě omezeném krutými pracovními přestávkami můžu nechat jen zdát. Otázka je, jestli ta omezení jsou jenom vnější. Jestli mnohem větším problémem obecně nejsou naše omezení vnitřní. Říkáme si: „Vždyť je to jen jídlo, proč kolem něj dělat tolik cavyků? Stačí naplnit žaludek a je to.“ Takže proč kolem jídla dělat cavyky? Protože jídlo znamená lásku. A mělo by být bráno jako rituál. Rituál, který začíná už při…
