(Boh) Nedá se říct, že bychom s Fatalkou byly duše mejdanů, ale společenské jistě jsme. Vzděláváme se, přijímáme pozvání na večírky a společenské akce a doma většinou jen spíme. Na to jsme si už zvykly. Ale co nás čeká tenhle víkend, tak to je opravdu něco. Zatímco Fatlaka bude už v pátek odpoledne pobíhat po Výstavišti a získávat nové informace na esoterických přednáškách, já budu vtloukat několika žákům, různých úrovní a na různých místech v Praze základy anglické gramatiky, abych se pak v kvapíkovém tempu dostavila na zkoušku šatů k mé kamarádce Karolíně, šikovné to ženě. Nesmím se u Karolíny příliš zdržet (dávám si limit do půlnoci), protože ráno mám sraz s Fatalkou u Švandova…
-
-
Odpuštění ve Starbucks
(Boh) Je mi jasné, že tímhle příspěvkem si příliš mužů nezískám, ale nějak si nemůžu pomoc. Včera jsme se neplánovaně s Femme Fatale setkaly na Kulaťáku. Na deset minut. Zaběhly jsme tedy alespoň společně do Starbucksu pro „kafe do ruky“ a tam na nás zaútočila soukromá kampaň za odpuštění nevěry. Jakýsi Martin R. se dohodl s obsluhou, aby na všechny rukávky (ano, ty papírové proužky, co si dáváte na horký kelímek) mohl nalepit srdíčko s vyznáním: „Kristýnko S. Vrať se mi zpátky lásko… Miluji tě Martin R.“ Nechápavě jsem na to zírala a bohužel dřív než jsem se propadla do romantického oparu, mi bylo sdělileno, že pán milou Kristýnku S. podvedl. A teď litoval……
-
Versatile Blogger Award
Co se nestalo… V poklidu se nimráme ve svých životech, tak trochu kašleme na blog, protože je tu holt něco podstatnějšího, jako je například velikonoční šílenství, vrtění se před objektivem, brakování bankovního konta nebo vlastní zkáza u plné ledničky. Prostě vyšší cíle… A tuto osobní rozmařilost nám v úterý absolutně nabouraly Veronika s Verunkou, když nás nanominovaly do Versatile Blogger Award. Překvapilo nás to, potěšilo a hlavně vyburcovalo k činnosti. Jsme jim za to vděčné. A s menším zpožděním pokračujeme v započatém díle. Ve Versatile Blogger Award je nominace vlastně rovnou oceněním. Pravidala jsou následující – poděkujete za nominaci formou odkazů a nanominujete dalších 15 bloggerů, kteří se vám líbí a…
-
Dneska naposledy
(Boh) Má kolegyně, Vítězka v boji, má výbornou hlášku, kterou pronese pokaždé, když po obědě míjíme vietnamský koloniál: „Myslím, že si koupím Rumbu. Dneska naposledy.“ Vždycky mě to moc pobaví a nechám se strhnout. Rumbu nejím, ale občas si koupím nějakou sladkost, protože přeci můžu, vždyť je to dneska naposledy. Tenhle malý nešvar dokonale dokresluje mou touhu po dokonalosti, které nejsem schopna dostát. Například večer si v posteli říkám, jak jsem skvělá, že jdu dřív spát a že tentokrát budu v práci už na 7,30 ráno, abych si nějaký ten čas napracovala a mohla odejít dřív a třeba se jít projít do Stromovky. Dokonce si před usnutím představuju, jak si po cestě kupuju…
-
Filmové rande podle Bohyně
(Boh) Zatímco je Merkur stále retrográdní a všude kolem nás dochází k výpadkům elektrických a počítačových sítí, obchodníci neplánovaně ruší své schůzky a vše co začne, tak i rychle skončí, já se pilně připravuji na své první rande po několika letech. Mám tím na mysli, že jsem se rozhodla vyrazit na opravdové klasické rande. Své bývalé partnery jsem poznala ve škole, na kurzu, v práci nebo v partě kamarádů. Málokdy přijmu pozvání na rande od někoho, kdo mi na ulici vypráví, jak moc jsem ho uchvátila. Ale teď nastal čas na změnu! (Tedy ne teď, až za chvíli, až nebude všechno couvat, ale směle půjde vpřed.) Jsem vtipná a zábavná, pokud…
-
Vogue přes kořeny vezený
(Boh) V březnovém čísle Vogue (US verze) je velký rozhovor s Adele. Mám Adele moc ráda, stejně jako Vogue, a proto jsem se rozhodla, že si březnové vydání seženu. Začala jsem klasicky fb statusem, který měl slušný ohlas a získala jsem tak několik kontaktů na ty, co by Fashion Bibli mohli dovézt. Kamarád mé kamarádky (říkejme jí třeba Fatalka:-) se koncem února měl vracet z USA, takže jsem ho směle oslovila – nikdy jsme se neviděli, ale na facebooku jsme si několikrát vtipně psali, takže jsem věděli jeden o druhém. Vždycky to byla legrace komentovat Fatalčiny fotky takovou tou směšnou angličtinou ve stylu „Háu ár jů?“. V povrchnostech jsme byli dobří, ale jakmile jsem potřebovala něco určitého, jasně…
