(Boh) Jsme skoro měsíc sestěhovaní a řešíme veškeré (pro mě) pitomosti jako je sedačka, jídelní stůl, velká televize, nákup na víkend nebo čisté trenky. Třicet let jsem byla zvyklá dělat si co chci a kdy chci a když se mi něco nelíbilo, jala jsem se k odchodu. Jenže teď je to jiné. Není kam odejít a není také důvod pro odchod. Ani jeden jediný. Protože je to super, i když nehraje romantická hudba během našich polibků, neprobouzíme se namalovaní a učesaní a nejsou všude po bytě čerstvé květiny ve vázách-někdy ano, ale ta voda se velmi rychle kazí… Zažívám krásné období, ale není to jako z filmu. A mám neblahý…
-
-
Vyzkoušely jsme – vrtání ve starém bytě
(Boh) O víkendu Drahý začal v koupelně bručet, že si ho vůbec nevšímám, protože jsem mu nevyměnila ručník a klidně bych ho prý nechala utírat lišejníkem a bylo by mi to jedno. No, nebylo, ale nejsem schopná do svého mládeneckého života zahrnout všechny změny najednou. Takže ručníky musejí ještě chvíli počkat. Jenže Drahý není trpělivý typ. A proto se rozhodl, že si v koupelně přidělá poličku, aby si na ni mohl vyskládat ručníky a měl je po ruce. Bydlíme ve starém bytě a nikdy nevíme, kam se provrtáme. Nedávno jsme se dostali na trubku s vodou, pak nám vrták sjel po kanalizaci a ze zdi jsme ho vytáhli i s…
-
Noční sms
(Boh) „Nemůžeš mi volat, že ti chybím. Nepiš mi sms, nepiš mi emaily ani mi nenechávej vzkazy na záznamníku. Jestli ti opravdu chybím, skoč do auta a přijeď mi to říct, jedině to platí,“ řekl Ashton Kutcher ve filmu Hlavně nezávazně. A mně něco došlo. Došlo mi, jak moc hloupé a patetické a hlavně nebezpečné ony sms o tom, že někomu chybíte a že Vás miluje vlastně jsou. Většinou takové sms dostáváte od mužů, kteří oficiálně žijí s někým jiným, ale v noci vám klidně píší sms plné citových výlevů o tom jak jste úžasná a jak je mu bez vás smutno, ale ve skutečnosti se neděje nic jiného než že…
-
Co jsem se naučila v roce 2012
(Boh) Po vzoru Fatalky a její rubriky „co jsem se naučila…“ jsem se rozhodla zhodnotit pro mě velmi rušný rok 2012. Zde je malá rekapitulace toho, co jsem se v roce 2012 a v čínském roce draka, který se zvolna blíží ke konci, naučila: Naučila jsem se, že Vesmírná rovnováha a teorie mávnutí motýlích křídel existuje a opravdu funguje. Takže když jednomu vezmou řidičák, jiný díky tomu získá dostatek prostoru, aby se naučil řídit. Ať už se mu to líbí nebo ne. Když se s někým rozejdu, je lepší mu nepsat sms, emaily ani mu nevolat své pocity, i když jsem na to zvyklá. Přestože mi to sdílení schází. Je to jen…
-
Ještě je stále čas, naštěstí… (Vyzkoušely jsme)
(Boh) Nedávno jsem byla na přednášce Zdeňky Jordánové na téma „Ještě je stále čas.“ Její knihy jsem nečetla. Nikdy se ke mně nedostaly v pravou chvíli, přestože jsem je ostatním kupovala k narozeninám nebo Vánocům. Ale tak to někdy je. Kovářovic kobyla… Nejsem ezo- ani biočlověk. Biozeleninu, biomaso a mléko z farmy konzumuji, protože mi to chutná, a ne proto, že bych měla nebo to bylo fashion. A Vesmírný objednávkový servis čtu v péřovce s pravou kožešinou, zatímco čekám na tramvaj. Jo, nosím mrtvoly a používám kondicionér. Proto jsem byla trochu nesvá z představy, že se stanu součástí ezodavu. „Hlavně nezvedat ruce a nic nevykřikovat,“ prosila jsem Vesmír. Přišly jsme…
-
Malé filozofické okénko
(Boh) Existuje jistý příběh o oslíkovi, který seděl před dvěma stejně velkýma kupičkama sena a nemohl se rozhodnout, kterou by si měl dát. A tak pořád rozvažoval a dumal, která z nich je víc prosušená, jestli jedna není náhodou o fous větší než ta druhá a jestli má začít papat pravou nebo spíš levou. Nemohl se rozhodnout a tak dumal a dumal, až milý oslík, chcípnul hlady. Při stěhování jsem našla svůj sešit oblíbených citací, kde byl zapsán i příběh o oslíkovi a byla jsem překvapená, kolik mých zápisků se týká rozhodování a řešení velmi složitých životních situací. Sešit jsem si založila na gymplu, už v té době jsem byla děvče přemýšlivé, ale pořád…
