(FF) Mimo jiné pracuju jako literární redaktorka pro agenturu, která vyhledává a zastupuje mladé autory. Psaní je totiž nová černá. Psát chce každý. Každý má urputnou potřebu světu něco sdělit a je to tak správně. Ale takové zahradničení je taky hezký koníček..

Říká se, že na psaní musíte mít talent a výdrž. Musíte znát řemeslo. Měli byste mít načteno. A ano, se vším souhlasím. Můžete vystudovat školu, která vás naučí řemeslo, ale je ještě pár dalších věcí, které zvládnout prostě musíte. Protože jen pak budete lepší. Ne lepší než druzí, ale lepší, než kým jste byli včera. Nejde o soutěž s ostatními, úspěchu je dost pro každého.

• Možná vás gramatika nebaví a nezajímá. Možná jste ten typ, který ležérně prohlašuje: „Psal jsem to rychle, tak tam jsou chyby.“ Nesmysl a výmluva. Pravopisné chyby se těžko čtou, odváději pozornost editora nebo redaktora a ruší. Jsou zbytečné a nejsou elegantní.

• V psaní, stejně jako v módě platí, že v jednoduchosti je krása. Nevolte zbytečně rádoby luxusní vzdálené destinace jako Magnolia Hills nebo Cedar Point. Proč? Čtenář možná nepozná, že jste tam nikdy nebyli, nebo že to místo vůbec neexistuje. Ale určitě pozná, když budete popisovat místo, které důvěrně znáte, protože to v něm vyvolává mnohem silnější představy a emoce. Pište o tom, co znáte. Popřemýšlejte, co můžete předat světu jenom vy a nikdo jiný.

• Nic se nestane, pokud kniha nebude mít prolog a epilog, a nebude obsahovat citáty známých spisovatelů. Chcete ukázat, že jste sečtělí? Fajn. Vznešenost se ale projeví přímo ve vašem psaní, pokud tam nějaká je. Je fajn, že vás inspirují známí spisovatelé, ale najít svůj vlastní jazyk a osobitý styl vyprávění je mnohem víc než brutálně vyrvat pár vět z textu francouzského klasika.

• Skoro všichni toužíme napsat knihu, dříme v nás příběh, který toužíme sdělit světu. Ale možná není pro začátek špatný nápad ukrojit si menší sousto. Nemusí to být rovnou pecen, co předložíte čtenářům. Třeba zatím stačí jen chlebíček. Založte si blog. Jednak vás to opravdu donutí psát, za druhé zjistíte, na co čtenáři reagují. Zpětná vazba je navíc okamžitá a mnohdy nemilosrdná. A vy se trochu otrkáte, než se vydáte do lví klece opravdové knižní kritiky.

• Pište srozumitelně. Pokud se v ději nedokážete orientovat vy sami, těžko to můžete očekávat od čtenáře. Příběh nemusí mít sto zápletek a desítky vedlejších postav a příběhů. Naopak.

• Když se poprvé setkáte s někým novým, máte na zapůsobení jenom pár vteřin. Hned si uděláte obrázek. Stejné je to s knihou. Pokud se čtenář nedokáže začíst, knihu odloží a už se k ní nevrátí. Nalákejte ho! Stejně jako si ženy do baru oblékají krásné šaty a výrazně se líčí, zaujměte taky vy svoje čtenáře hned v začátku. Nešetřete si to. Jakmile je muž v baru (nebo čtenář) polapen, je váš. A někdy třeba i navždy.

• Snažte se mít vlastní nápad a námět. Ano, všechno už tu jednou bylo. Ale co se přístupu týče, inspirujte se třeba módou. Ta totiž taky recykluje sama sebe, a jak úspěšně! Nová sezona vždycky dokáže dodat něco navíc, co žádná jiná doba nemohla, nebo neměla. Nebojte se a buďte takovou Annou Wintour při psaní. Jako v módě, i při psaní platí – nebojte se být jiní.