Proč se (ne)dívat na Emily in Paris

Obě jsme už tenhle seriál zkoukly. A obě z něj máme smíšené pocity. Víme, že o tomhle seriálu už psal kde kdo, takže jsme asi stejně otravné jako Emily v Paříži, ale zároveň víme, že i tak si nás přečtete, stejně jako se na seriál nakonec podíváte. A pak nám dáte za pravdu.

Boh:
Proč se dívat? (+) Proč se nedívat (-)
+ V seriálu hraje Paříž
– Přestože se seriál opravdu natáčel v Paříži, tak mám celou dobu pocit, že jsou to kulisy. Buď je to digitální kamerou nebo herci, ale seriál mi připomíná argentinské telenovely, na které koukala má babička.

+ Je to velká oddechovka, je to krátký, takže si odfrknete a nesežere vám to tolik času.
– Je to až k neuvěření, ale nic se v seriálu neděje. Jediné drama ve scénáři představuje hlavní hrdinka a její neurotičnost, která mě osobně stále zvedá ze židle. Stejně jako její samožerství.

+ Oblečení. Vždycky je dobré se inspirovat. Hlavně francouzská část osazenstva je úžasná.
– Emily nosí krásné kousky oblečení ve strašných kombinacích na (z mého pohledu) lehce anorektickém těle, takže pro mě XXXXXXXL nenositelné. Přes nulové zacílení na mou postavu se i tak s každým dílem zvrhle těším na to, co jí kostymérky připravily. Francouzská sekce je oproti šatníku Emily absolutně úžasná, a i zbytek americké sekce je super. Takže tohle je spíš důvod, proč se na seriál dívat než nedívat.

+ Francouzi! Části, kde se projevuje francouzský smysl pro humor, sex appeal francouzské sekce. Konkrétně Sylvie! Ach Sylvie. Ale i Antoina, Camille, Luca, Gabriela a také Mindy Chen (zástupce čínské sekce 😊).
– Celé je to děsně nudné, černobílé – USA versus Francie, chybí aspekty jiných kultur, a to nejen v chování, tak i ve vzhledu (v seriálu nejsou další etnika). Na Paříž, která je opravdu multikulturní a kde žijí také lidé z Maroka, Alžíru apod. je obrázek Paříže zcela nereálný.

Seriál by byl asi zajímavější bez otravné Emily, kdyby tam hrálo víc Francouzů a celé to bylo méně umělé, ale to by to pak byl pro mě absolutně dokonalý a o asi deset tříd lepší seriál Call my agent!, který je taky z Paříže a kterému dávám 10 z 10. Pokud jste dostatečně silní, tak Emily vynechte rovnou koukejte na Call my agent. A pak mi napište, koho ze seriálu máte nejraději.

Pohled Jany
Hejtit Emily je snadné, ale stejně se na ni všichni díváme, nebo ne? Je to totiž barevné, afektované, snadné a předvídatelné. Byl to můj escape v šíleném předvánočním čase, kdy se zběsile mísilo kouzlo adventu, zajímavé (eufemismus) pracovní deadliny, večírky, kde jsem já, zarytá netanečnice, i tančila, rodinná očekávání a naděje, že se můj život změní v Hallmark movie, Někdo zazvoní u dveří a řekne:…
…no to je jedno, prostě to byl snadný únik z toho všeho.
Proto promineme Emily, že nechápeme její módní volby, že nám nepředstavuje outfity ve stylu parisian chic, které jsme si představovaly, že skoro nikdo v tom seriálu neumí hrát, že…
…promineme jim skoro všechno a zkoukneme to téměř na jeden zátah.

Dívala jsem se, protože miluju Paříž a nemůžu se dočkat, až tam zase budu, chápu extázi z michelinské restaurace (a nemůžu se dočkat, až tam zase budu), protože jsem byla zvědavá, jaký účes, líčení a outfit předvede Camille nebo Sylvie, a protože se mi dřív líbil Gabriel, ale neboť je to teď už jen beztvarý paňáca, tak jsem se soustředila na ženské hrdinky.

Love hate přístup mám k tomu, jak naivně je popsaný svět PR a médií a mám z toho legraci nebo osypky. Fascinace tím, jak sebestředně je napsaná hlavní hrdinka, se už jen přidala jako milý bonus.

Celý ten seriál je prostě guilty pleasure, které by mohlo psát definici guilty pleasure. Nasytilo to moje povrchní já, a teď si můžu dál v klidu pouštět severská sociální dramata, číst si literaturu nositelek Nobelovy ceny a dávat tak najevo svou intelektuální nadřazenost.
Dělám si legraci, večer si pustím Alfa samce, protože tenhle seriál řeší krizi mužské identity v moderním světě, o níž jsem psala před lety, a zajímá mě španělský pohled na věc. Navíc jsem vždycky chtěla vědět, o čem se baví chlapi, když jsou sami, je tam Madrid, a móda je, alespoň u jedné z postav, inspirativní. A pak asi znovu sjedu Bílý lotos, protože to je top. Letíme na Sicílii?