(Boh) Miluju seriál Chirurgové. Tedy vlastně Grey´s Anatomy. Nemám ráda českou verzi, nemám ráda dabing ani hlasy některých herců (například v češtině je Izzie ukňučená padavka, ale v originále je to hustá holka z ghetta). Vzpomínám si na jeden díl, který mě strašně oslovil (ne že by to tak nebylo neustále, ale tenhle stál opravdu za to). Na pohotovost přivezli raněné ze srážky metra a hlavními pacienty byla krásná dívka, která byla společně s dalším mužem probodnutá tyčí vejpůl. Pointa byla v tom, že nebylo možné pacienty oddělit tak, aby jeden z nich nezemřel. Dramatičnosti na věci přidával fakt, že pokud se nebude postupovat dostatečně rychle, zemřou oba. Jedinou cestou bylo vytažení tyče. Ten, z jehož strany se tyč vytáhne, ten přežije. Tak trochu modifikovaná Sofiina volba. Muž byl otec od tří dětí, slečna měla před stavbou. Jako kladná hrdinka se rozhodla obětovat. A aby toho nebylo málo, nebyl už ani čas, aby se rozloučila se svým snoubencem. Požádala proto Meredith, aby mu vzkázala, že kdyby láska stačila, tak jsou stále spolu.
Poslední dobou si tohle neustále opakuji, protože to je to jediné, co mi dává smysl. Kdyby láska stačila, jsme s Drahým stále partneři. Neudělala jsem chybu, nikomu jsem neublížila, ani neškodila, jen jsem jela v metru – a to dokonce s platnou jízdenkou. Tak jako ta slečna. Láska je nejčistší energie a bylo pro mě ctí si připomenout, že opravdu existuje. A že je všude kolem nás. 
Věřím, že z lásky partnerské může vzniknout láska přátelská, i když si to třeba někdo nemyslí. Koneckonců je to pořád jenom láska. A ta má spoustu podob. To je totiž (hned po té hlášce z Grey´s Anatomy) to nejsmysluplnější, co mě v této chvíli napadá.