Dvě Třicítky: Jana Uhlířová a Jindra Tužilová
Co se nám honí hlavou

JEŠTĚ ŽIJEME

Dvě Třicítky: Jana Uhlířová a Jindra TužilováBoh: „Dej mi téma, nebo mi jebne. Začnu zase psát! O čemkoliv.“
FF: „Co ukázat naše fotky?“
Boh: „No, to je teda téma.“
FF: „Viď?“
Boh: „A kde je tam to psaní?“
FF: „No, jako že ještě žijeme.“
Boh: „Ach jo.“


No, tak tady máte ty fotky a hlásím, že ještě žijeme.

PS: Jsem momentálně nemocná, což není dobrý. Jsem workoholik na neschopence, takže o tom, jestli budu dlouho žít, se dá dost polemizovat, protože buď začnu psát, nebo se o mně začne psát jako o ženě, co se doma zabila, případně někoho zabila. Viděla bych to na střelbu z okna nebo upuštění nějakého předmětu z okna, asi kadidelnice, na hlavu nic netušícího kolemjdoucího. Tu střelbu musím promyslet, protože nemám zbraň, a i když u nás v ulici se nachází lovecký krám, nejsem si jistá, že chci kvůli tomuhle nákupu porušovat zákaz vycházek. Ne že by tenhle přestupek v případě střelby po lidech někdo řešil, ale osobně se bojím, že se přes ty vycházky nepřenesu. Takže mi zbývá ta kadidelnice. Květináče na okně nemám. Kadidelnici ano.

Ještě jsem nepřišla o rozum, i když chvílemi mám pocit, že už je to tu, tak mi dochází, že pokud nechci nadobro zešílet, budu si muset najít jinou činnost, než je práce a zabíjení (se). A tak mě napadlo psaní, protože nemám chuť se vzdělávat, četba mě zatím moc nebaví, všechno na HBO a Netflixu jsme viděla a cvičit nesmím a nechci. Stačí, že trpím tím, že jsem zavřená doma, není třeba mi víc nakládat.
Fatalka mi téma dát nechce, tak mě napadlo, že byste mi ho mohli dát vy.
Pište do komentářů o čem bych měla psát.
Já si něco vyberu.
Anebo taky ne. (Napsala a šla sledovat chodce z okna).

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

8 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *