(FF) „Mám pocit, že spolu chodíme. Dostali jsme se skoro až na třetí metu,” svěřila jsem sestře, když jsme přiskotačila z pěnové masáže v tureckých lázních.“ Jsou tady vůbec zvyklí na klienty?” ptala se pátravě a podezřívavě, když jsme do lázní přišly. Kolem vstupu popocházelo a pokuřovalo deset lidí, většinou mladí Turkové, kteří sestru mlsně obhlíželi, a dívka, která měla za úkol být něco jako recepční, ale její náplní práce bylo chodit dělat si čaj (pro sebe) a tvářit se vyděšeně, když na ni nedejbože někdo promluvil. Po celém martyriu cesty, kdy pro nás k hotelu lázeňské auto nepřijelo a musely jsme jet autobusem, vyskakovat téměř za jízdy u benzinky u staveniště a jen čirou náhodou lázně Otomann zahlédly z okénka autobusu, jsme čekaly přece jen vřelejší přivítání. Ale slušnost, zdrženlivost a úcta k ženám šla dolů hned, stejně rychle jako naše oblečení. “Na mě nikdo sahat nebude,” zasyčela jsem zlověstně, hned jak jsem bandu mlsných Turků u recepce zahlédla. 

Zátiší v mé koupelně, které má ilustrovat turecký hamam. Omluvte prosím sníženou kvalitu vkusu..

Sauna ještě ušla, pára taky, sprchy jakžtakž, shock pool po sauně byl opravdu shock, ale hlavně proto, že ho nikdo nemyl asi tak dlouho, jako je turecké lázeňství na světě, a tam, kde se stýkala voda s okrajem dlaždiček, se tvořil podivuhodný nános z těl předešlých relaxujících, o jehož složení radši nevědět. Sestra relaxovala ještě v páře, když ji odtud nedůstojným pískotem a vyřváváním jejího jména vyprovodil úlisný hošíček. Odvedl nás do jacuzzi (podle prospektu “krásný velký bazén, kde si budete moc plavat a užívat, jak dlouho budete chtít”). Jacuzzi byla studená a jen o trochu větší než shock pool. Prostě ideální místo pro mé urogenitální problémy.

“Hlavně nás nesmí rozdělit,” hlesla jsme hystericky, když si pro nás přišla masérka s masérem. Už jsem viděla, jak nás prodávají do otroctví jako nebohou Angeliku na turecko-syrských hranicích. Masér se na mě podivně zašklebil a nahnal mě do mramorové místnosti. Sundala jsem si brýle, takže nevím, jak probíhala sestřina “procedura”, ale moje spočívala v tom, že mi turecký hošíček chrstnul do tváře několik lavorů teplé vody a přes gumu od plavek se mi snažil omýt celé tělo. Tohle je pro slušeně vychovanou třicítku trochu moc. Kalhotky jsem si odvážně přidržela, což ho rozdovádělo ještě víc. Místo báječného uvolnění a slibovaného znovuzrození se tak konala jen úzkost očistce, kdy jsem čekala, kam nasměruje další lavor teplé vody a bleskurychlý pohyb ruky a čekala, až mě celou ošudlá rukavicí, což byl ten slibovaný dvacetiminutový peeling. Nakonec mě lazebník turecký pokryl pěnou, kterou nějak vyrobil v dalším lavoru, který jsme si předtím spletly s vodou s  hadry na podlahu. Inu, jiný kraj…

Takhle prosím pěkně vypadá zrelaxovaný a znovuzrozený člověk, který právě v rohu zahlédl svou pokořenou noblesu a ženskost. 

Pěnu smyl nacákáním lavorů horké vody a pak už neodbytný Turek trval na tom, že mě ručníkem pečlivě osuší, ale to už jsem mu ručník vyrvala z ruky a mašírovala za sestrou, která traumatizovaně odpočívala s napůl nanesenou, prý bahenní maskou na obličej, a o svém pěnovém zážitku nechtěla vůbec mluvit. A to už se ke mně hnal další borec s arogantním výrazem, na kterém bylo vidět, jak ho má přítomnost obtěžuje. Nemytým štětcem mi párkrát pošmrdal po obličeji, rozetřel přitom v bahenní masce i nudli, která mi dojetím z pěnové lázně ukápla a jaksi nebylo, kam si ji utřít. Zatímco jsem si namlouvala, že se jedná o příjemnou relaxaci a pomalu upadala do spánku, odnikud se zjevila uklízečka, která nám jen stroze oznámila, ať si ráčíme jít k umyvadlu pochybné hygieny omýt napůl zaschlé masky, jejichž složení a účinky nám zůstanou navždy utajeny. Možná naštěstí.

A “hýčkání a znovuzrození“ stále nebyl konec! Následovala masáž, při které se mě masér výhružně ptal, proč nemluvím rusky, protože asi vytušil, že rusky mluvím, ale nechci, a jelikož měl obě silné ruce až nebezpečně blízko kolem mého kru, zmohla jsem se na “charašó, spasíba”. Odmítla jsem speciální masáž, která by mi napravila má moc špatná záda, se kterými budu mít problémy, děvočka, a už jsme úprkem běžely do šaten, kde nebyl jediný fén nebo další čistý ručník a rychle pryč, až nám lázeňské gumové sandály po mokrém mramoru pleskaly a smykem po břichu jsme vybraly několik zatáček. Hlavně pryč! Ještě počkat pouhých čtyřicet minut na řidiče, který nás odveze zpátky, abychom nemusely s mokrými vlasy a s ponížením ve tváři zevlovat u turecké benzínky, a už jsme byly zpátky v našem ráno ještě pro nás “zaprděném” resortu. Asi už do turecké divočiny nevyjdeme. A teď mě omluvte, půjdu mezi oleadry hledat zbytky mé ztracené důstojnosti.