(Boh) Vydala jsem se na cesty. Fatalka měla nějakou neodkladnou práci…asi sloupek, že…takže jsem na koncert Toma Jonese do Bratislavy jela sama. Vlastně jsem jela s kamarádkou. Opravdovou kamarádkou, ne jakou je Fatalka, která je především má bývalá kolegyně. Viď, mámo! :-)
O Tomovi napíšu jindy, až zpracuji bouři emocí, která mě potkala. (byly to emoce? Opravdu? Nebyly to hormony?)
V rámci svého cestování s touhle mojí kamarádkou, pojďme jí familiérně říkat Docentkou, si ujíždím na divnostech. Ona je totiž celá taková velevážená, chytrá, věhlasná a vcelku zabezpečená a taky zvyklá na pohodlí, a proto ji radostně vystavuji nástrahám levného ubytování, jako je třeba pavlačový dům těsně před spadnutím (v Miláně), nebo ubytování ve skříni – v Capsula hotelu v Bratislavě. Ve čtyřhvězdičkových hotelích umí bydlet každý, ale takový designová skříň, to je jiný kafe. Ano, jedu v emocích a zážitcích. Možná proto, že mě přepych nebaví, pokud ho musím platit. Jinak luxus samozřejmě pokojně trpím.
O Capsula hotelu jsem se dozvěděla z videa Safiya Nygaard (netuším, jak se to skloňuje a zjišťovat to nebudu, v angličtině se tahle holka z Buzfeedu neskloňuje, tak se nebudeme zbytečně trápit, ju?). Přechodníky mezi hotelem a hostelem, tedy capsula hotels, jsou děsně oblíbené v Japonsku, kam se asi brzo nepodívám, pokud mě tedy někdo nepozve, a to pak samozřejmě budu celou cestu pokojně trpět.
Po několik měsíců jsem tuto novou japonskou zkušenost za vzdálenou budoucnost, dokud jsem nezačala řešit ubytování v Bratislavě přes booking, kde mé oko padlo na CHORS – Art boutique hostel. Mimochodem art/boutique hotel jsem taky chtěla navštítit, jeden udělal dokonce můj příbuzný společně s Toninem Lamboghinim v Číně, ale opět, na pokojné trpění v Art boutique hotelu to dlouho nevypadalo, takže v tenhle level jsem ani nedoufala. A najednou dvě mouchy jednou ranou!
Kdybych měla popsat co je vlastně kapsulový art boutique hotel, tak je to showroom designového nábytku a bydlení, který instalovali do hostelu a postele oddělili příčkami. Zjednodušeně. A k tomu všemu přidali služby 4* hotelu. Vstupy na karty, pěkná recepce, wifi, vše čisté a funkční a vlastně tomu není co vytknout. Jedině snad dvě věci – pokoje s kapsulemi jsou smíšené a úložný prostor je za kapslí. Proč je to nevýhoda?
V japonských capsula hotelích máte oddělené prostory pro ženy a muže, což je prostě komfortnější – my jsme svůj room sdílely s nějakým chlapcem, portugalskou rodinou a mladým párem, který mi byl nějak pořád v patách, do té doby, než jsem na ně zapomněla a vystrčila na ně zadek jen v červených krajkových kalhotkách, které byly určené pro Toma Jonese a ne pro toho vyděšeného mladíka a nasranou přítelkyní. Mimochodem od té doby oba udržovali příhodnou vzdálenost, takže by vcelku zajímalo, jestli by stejný přístup zaujal i Mr. Jones. Ale to se nikdo nedozví. Bohužel ani já ne.
Své věci si ukládáte ze zadní strany kapsule do skříní, které jsou v chodbičce a ve své podstatě není nikde prostor, kde je možné se převlíct. Pokud tedy nechcete ukázat vše, co máte. Kdyby skříňky, které jsou zabezpečené kartou, byly umístěny v šatně/převlíkárně a spací prostor byl opravdu jen pro spaní, bylo by to lepší. Alespoň takhle to mají v zemi vycházejícího slunce (zřejmě, co jsem byla schopná zjistit, protože jsem tam nikdy nebyla. Ale klidně pojedu, když to zatáhnete.)
Kdyby převlíkárna byla jinde, nerušili bychom se navzájem (štracháte věci z báglu, zatímco chce někdo jiný o metr dál spát), také bychom se neobnažovali (já na nikoho kromě Toma během pobytu nebyla zvědavá a myslím, že ostatní to měli podobně) a celkově si dali víc prostoru. To jsou dvě věci, které bych změnila, ty ovšem změnit nemůžu, protože prostor je už tak udělaný a basta. I přes tyhle dvě obtíže je to tam pěkné, čisté, designové, služby jsou odpovídající hotelu se 4* a na snídani mají i sójové mléko.
Nechci se trápit tím, co nezměním a naopak bych se příště, pokud nějaké bude, vyvarovala sardinka efektu – místo prostoru pro dvě v jedné kapsli objednám každé „jednolůžák“, který je kupodivu stejně velký, jako ten pro dva. Když jsem tu „velikost“ po příchodu viděla – dvě deky tam vedle sebe složené nepoložíte – tak se mému klaustrofobickému já udělalo špatně a chtělo se mi brečet. Nakonec jsme to i přes počáteční stres a nedůvěru s Docentkou jako dvě vzdělané a historie znalé ženy vyhodnotily jako nácvik na lágr a po náloži všeho, co nám koncert a pobyt přinesl, jsme do pár minut usnuly jak dvě šťastné zajatkyně. Tedy já až po tom, co jsem asi třikrát šla do skříně na kartu, rozsvítila automatická světla a dvakrát zakopla o stolek, což ocenil ten zapovězený pár, který jsem svým pádem probudila.
Cena ubytování byla asi 60 Eur za kapsuli pro dvě nocležnice, i se snídaní. Umístění je absolutně dokonalé, v centru města na ulici Obchodná, kterou jsme jako jedinou navštívily. Je to kousek od parků, kde jsme odpočívaly a taky fontány a sídla vlády i paní prezidentky, kterou zdravíme a dodatečně gratulujeme. :-) V októberi se vrátíme zas. Pojedeme na Erose, ale to si nechám na další článek. Pojede nás asi trochu víc. Zatím to vidíme na naše kámošky a nové přátele z vagónu č. 4, oddělení Relax se kterými jsme se cestou na Toma spřátelili.