(Boh) Dnes jsem se vrátila z Itálie, kde jsem před lety nechala půlku své duše a srdce. Jakmile jsem tam přijela, došlo mi, co mi v životě opravdu chybí. Slunce, zbožím narvané obchody, kamarádi, vřelost, hluk, drzost a elitářství. Jsem zpět jeden den a ještě nevím, jestli jsem část svého srdce a duše zase nechala v Miláně nebo jestli jsem je tentokrát zabalila do svého obrovského kufru, ale zatím je mi moc dobře. I přes tu ukrutnou zimu. Zpívám si nové písničky, na které mě upozornili kamarádi, mám nové oblečení, žvatlám anglicko-italsko-česky a je mi super. Trochu se bojím, že tenhle stav je jen takové residuum a nechat své srdce i duši v Itálii je pro mě nutnost. Protože patří k pizze, kvalitnímu oblečení, komixům, alternativním směrům a jogurtům, co chutnají jako jogurty. Možná je problém v tom, že žiju na špatném místě, kde se kvalitní bio potraviny prodávají ve specializovaných obchodech, na místě, kde když chci sehnat něco chic nebo něco neobvyklého, tak musím běhat po celém městě a utratit celé mění, na místě, kde moje hodně výstřední bunda je až nesnesitelně výstřední a ušlápnuté okolí mi to dá s chutí znát.
Nerada to říkám o vlastní zemi, ale obyčejného, nekvalitního a nevkusného je všude kolem dost. Myslím si, že je to tím, že je to tak snadné – koupit si tepláky Nike, dát si tavený sýr, zapít to minerálkou s příchutí chemického ovoce a hodit nohy na stolek Ikea. Ono je to vlastně logické, když se naskytne něco jednoduchého a bez práce, většina lidí po tom skočí. Možná, protože neznají nic lepšího nebo neočekávají nic lepšího. Jenže já ano. Znám něco lepšího a očekávám něco lepšího. Ale zřejmě mi to v Čechách do klína tak lehce nespadne, jako v Itálii.
Mám slunce v duši, hudbu v uších a kreativitu v hlavě. Nechci být tělo bez duše, co se plácá ode zdi ke zdi a bojuje s nedostatkem, s omezeností a průměrností. Jsem plná energie a chci si kolem sebe vytvořit malou Itálii. A aby mi tohle odhodlání vydrželo, rozhodla jsem se pro nový projekt – pracovní název – „Co Bohyně zapomněla“. Bude o tom, co jsem se už na svých cestách naučila, ale po příjezdu do Čech zase zapomněla. Od příštího týdne budou mé znovuobjevené poznatky publikovány na liště vedle Projektu 365. Doufám, že si díky tomu kolem sebe vytvořím takové prostředí, aby se tu mému srdci i duši líbilo a nemusely na mě čekat v jiné zemi. Moc mi chybí!
8 komentářů
vimneok
jé, taky Miláno :D čtu nahodile jak mám čas, tak až teď jsem se dočetla sem… jo jo chybí mi tu taky to kvalitní jídlo, pití a KAFE s croissantem… A v Itálii jsem se naučila nosit sukně a barvy :) a nechodit v džínách, i když mám dvě malé děti. a spoustu dalších věcí…
Femme Fatale s Bohyní
Bože, sukně a tašky, kvalitní kabelky, boty co mají švih a eleganci a … výstřední doplňky- šperky, sponky, šály, náramky… Přiznávám se bez mučení, trochu můj styl uvadá. Děkuji za komentář. Připomněl mi, že s tím musím něco udělat!
vimneok
jo jo, taky zjišťuji, že to nějak začíná pomalu upadat do české klasiky… ale kdyby šlo jenom o oblíkání, jenže jde i o životní styl a to mi vadí víc :( právě proto je nejvyšší čas zase někam vypadnout :P
Femme Fatale s Bohyní
Já mám MIláno na seznamu až v lednu…do té doby musím vydržet :-) Ale jsem teď ve čtvrti, kde jsou krásné obchody a vinotéky, sýrárny a skvělá obuv, tak snad nějak přežiju….hihihihi
vimneok
že bych tušila :D ale sýrárny mám zakázané, jednak jsem tam schopná utratit poslední korunu a druhak se pak nechutně přejíst sýra… jsem naprostý sýroholik
udvouverunek
Na Itálii se shodneme, taky ji miluju, přesně ty všechny věci, co jsi vyjmenovala. Ráda se tam vracím a pokaždý se cítím jak v jiným světě, domů se mi opravdu nechce nikdy :)
A značkové tepláky taky nenosím a vodu piju jenom z vodovodu. Jenom s tím taveňákem prostě nemůžu souhlasit :D Verunka
Anonym
jedním dechem úžasné
Femme Fatale s Bohyní
Děkuji! (Boh)