...v lednu 2013,  Co jsem se naučila...,  v roce 2013

Co jsem se naučila v lednu

(FF) Nomen omen.

Když máte opravdové přátele, tak nemáte opravdové problémy.

Nestříhejte si přiopilí konečky vlasů. Nikdy. Ani trošku.

Když andělovi seberete křídla, svou cestu zlehka odkráčí.

Co můžeš udělat hned, udělej hned.

Pozor na vietnamské pikolíky. Během pěti vteřin se na vás a vaši kamarádku dokážou podívat tak, že zčervenáte a ještě půlhodiny se chichotáte jako puberťačky při prvním flirtu. Ach, ta asijská vznešenost chrámového mistra v kombinaci s očima temnýma jako barmská džungle…. Co to plácám?

Kdo zajede, ten vyjede.

“Naplňujeme-li své sny, získáváme energii, naše cesta se jakoby rozšiřuje a zjednodušuje. Naplňujeme-li očekávání druhých, jsme víc a víc vyčerpaní, oddělení od sebe a naše cesta se zužuje a zúzkostňuje.” (ukradeno kdovíkde)

Musím si zapsat za uši, na nástěnku, do diáře i telefonu, že za žádnou cenu nesmím chodit smutná do obchodů. Ne a ne a ne. A nesmím v tom podporovat ani své kamarádky. I když, Nikolo, ta bunda je fakt krásná a moc Ti sluší!

Prohlížení kuchařských knih a všech těch nádherně nafocených jídel uklidňuje. Ani nemusíte vařit.

Něco na té kyselině je! Jednou ráno mi samozřejmě v tu nejméně vhodnou chvíli došel makeup. Nebyl čas na hrdinství, tak jsem na sebe plácla první vzorek makeupu, co jsem měla po ruce a šla. A hle, zázrak! Celý den jsem sbírala komplimenty a mlsné pohledy mužů, vypadala odpočinutě a zářila. Dokonce se mě lidé ptali, zda jsem byla na horách! Ano, možná to bylo i tím, že v kanceláři byla oslava narozenin zhruba od dvanácti, takže v pozdním odpoledni jsem vypadala už opravdu hodně odpočinutě, možná to bylo tím, že můj “starý” makeup mi pekelně zvýrazňoval vrásky (ale byl to Dior, tak ho přece nevyhodím), ale možná to bylo opravdu tím znouzectnost-vzorkem. S kyselinou hylauronovou. Nu co, pořád lepší než botox.

Ve sportce se nedá vyhrát na první pokus. Ani v jiné životní loterii…Nebo?

Čím víc se s hovnem mažeš, tím víc smrdí.

Věci mají jen takovou důležitost, jakou jim přikládáme.

Masáže pomáhají, i když k nim můžeme mít výhrady. Pomáhají, i když bolí, nerozumíme masérce nebo se nám něco úplně nezdá. Ach, ta léčivá moc doteku.

Kdo zaváhá, bydlí dál ve čtvrti, kde se mu úplně nelíbí, že.

Fantastická meditace je tzv. vypouštění ohrady. Ta úleva. Ta svoboda.

Žijeme v demokracii. Máme prezidenta, jakého si zvolila většina národa v demokratické volbě. Člověk má i právo nevolit. Ale to asi pochopí až další generace, nezdevastované komunismem. Vysvětlivky: Nezastávám se Zemana, není to můj favorit. Můj poslední oblíbený prezident byl Václav Havel a příštím prezidentem by podle mě měla být žena. To jen pro upřesnění.

Někdy nepotřebuju nové oblečení, ale nový přístup.

11 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *