(Boh) Občas něco domluvím a pak třeba i na to zapomenu. („Občas? Vážně?! Vážně?!?!?“, ječí při čtení Fatalka, ale toho si nevšímejte. Je to introvert, takže její jekot se projevuje jen běsným pohledem očí, který většina mužů mylně považuje za zájem. Ale zpět k tomu kávovému setkání). Takže jsme vyrazily na kafe. Vlastně na takovou tu prezentaci, kdy vám představí produkt zábavnou formou a vy pak o tom napíšete, protože stejně nemáte o čem jiném psát. (Kromě spodního prádla, rozboru mužů na seznamkách, narozenin svého psa a nových knihách, které si koupíte, ale nikdy nepřečtete.) A tak jsem tedy něco domluvila. Pravda je taková, že od té chvíle, co jsem…
-
-
DVĚ TŘICÍTKY TOČÍ VIDEA
(Boh) Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Na svá stará kolena jsme se rozhodly pokořit technologie a kromě blogu, kam píše asi už jen Fatalka, jsme začaly točit videjka. (Tak se tomu prý říká, ale já bych to spíš nazvala průšvih s obrazovou přílohou.) Ve své podstatě, pokud se tu zmiňuji o pokoření technologií, tak bych ráda uvedla, že nemáme ani světla ani mikrofon a kromě toho jsme ještě trapné, nepřipravené, neumíme si napsat scénář, občas nezmáčkneme správné tlačítko a stříhání je jedna velká neznámá. Přesto jsme se rozhodly to nevzdat. A proč? Protože se nikdy nevzdáváme, a taky proto, že věříme, že když chceme něco, co jsme nikdy neměly,…
-
Móda po 30. Článek, který vám uleví.
(FF) Styl vůbec není otázkou věku, ale máme blog o třicátnicích, tak proto ten titulek. Sama módě rozumím jen velmi laicky a občas udělám pár přešlapů, jako že si vezmu silonky (které už se asi normálně nenosí), nebo jdu na vyloženě podpatkovou akci bez podpatků, protože s nimi jsem obr-vysoká, nebo si koupím šaty, u kterých nezkontroluju složení a pak se doma (v lepším případě) divím, že se potím jak to pověstný prase. Takže odbornice nejsem a nikdy jsem to netvrdila. Ale stejně si myslím, že jsou věci, které by si ženy po 30 měly odpustit, zahodit nebo darovat: Laciná bižuterie. Lepší žádná než laciná. Kameny jsou fajn. Diamanty jsou…
-
DÍTĚ BRIDGET JONES
(Boh) „Jdeme s Miluškou na Bridget, nechceš jít taky?“ zavolala má matka v pátek, v půl druhé odpoledne. A jelikož jsem měla dost ohavný den v práci, což se nestává sice tak často, na druhou stranu poslední dobou mi slunce v kanceláři moc nesvítí, a Fatalka se na shlédnutí Bridget Jones dohodla s jinou kamarádkou (my dvě jsme přeci jen kolegyně, že…), tak jsem na to pozvání kývla a vyrazila na Bridget. Znáte ten pocit, kdy je vám tak těžko a smutno, že jediné co chcete je vidět svou babičku, která tu už bohužel není, nebo alespoň kamarádku, které nic nemusíte říkat, jen si vedle ní lehnout na zem a…
-
Recenze knihy: CO MĚ NAUČIL TUČŇÁK (Tom Michell)
(Boh) Jednoho dne nás oslovila agentura s tím, jestli bychom nechtěly psát recenze na knihy. Z nějakého důvodu usoudili, že čteme knihy… Asi proto, že jsme schopné napsat post o více než 400 znacích, který má nějakou strukturu, vystudovaly jsme vysokou školu a narodily jsme se před devadesátkami… Toliko k naší kvalifikaci.
-
Jak jsme psaly knihu, aneb „Ale děvčata!“
(FF + BOH) „Měly bychom s tou knihou začít, nemyslíš?“, aneb po čtyřech letech společného bloggování je čas vytvořit něco trvalejšího a svá „moudra“ šířit dál a víc. Tvoření probíhalo v přátelské atmosféře s ojedinělými výkřiky plnými vybraných slov typu „Bože, ty jsi ale taková kráva!“ nebo „Hele, okamžitě si vystup a dojdi si na tu svou posranou chatu sama.“ Přesto jsme stále kamarádky…
