(Boh) Jasně, je to líbívý cajdák. Jako všechno od Kryštofa. Ale co byste poslouchali vy, při vybalování krabic? Bacha?! Asi ne. No, a jak už to v tomto našem malém rybníčku českého showbusinessu bývá, někteří interpreti se hrají neustále, ať už napíší cokoliv a jiní nikoliv. A tak mi z rádia posledních čtrnáct dní hrál neustále Kryštof svůj Inzerát. A víte co, vůbec mi to nevadilo. Díky divadelní průpravě jejich texty nejsou tak hloupé a když za sebou zavřete 25let života na jednom místě a v tom novém tančíte mezi krabicemi, je fajn slyšet, „že bez konců, prostě nejde začít od-za-čát-ku!“ Ať už to znamená cokoliv. Pro mě je tahle…
-
-
Co jsem se naučila v srpnu
(FF) Nikdy si do předsíně už znovu nedám bílý koberec. Ono to tu místnost hezky rozjasní, to jo, ale údržba je nejpříšernější věc na světě. Festivaly, outdoor, koupání v řece i spaní pod širákem je vlastně bezva. Stejně jako kavárny, kluby, teplá čistá postel a přítomnost kávovaru po ránu. Tak nevím. Buď jsem smířlivější se vším, co život přináší, nebo otupělejší. Neboj se být první. Hodně věcí se dá rozchodit. Doslova. Chci žít tak, abych mohla večer usínat s tím, že žiju dobrý život. Placebo funguje. V domnění, že se dopuju super šindelkou (přírodní energizer), jsem do sebe pěkných pár dní házela dvě fialové tobolky a s výskotem vybíhala do…
-
Porozchodová klišé
(FF) Rozhodla jsem se vyhnout všem porozchodovým klišé. 1. Nebudu psát ukňourané posty na blog 2. Nebudu večer doma plakat do zmrzliny při sledování Bridget Jones 3. Neopiju se s kamarádkami v baru 4. Taky nebudu zběsile nakupovat blbosti a 5. Nebudu chodit na rande s kýmkoliv jen proto, abych si dokázala, že jsem pořád krásná a žádaná. No. Takže píšu ukňouraný post na blog, pláču do zmrzliny u filmu Na dotek a opíjím se s kamarádkami v baru. Ehm ehm. No. Průšvih dneška byl například v tom, že jsem šla do Jazz docku. Vltava se vlnila všude kolem, kd jsme před pár týdny byli, do vody padaly první žluté…
-
Bohyně cirkusů – Letní Letná
(Boh) Miluju cirkusy. Třpytky a flitry. Miluju Emoce. Jako malá holka jsem sedávala před telkou a hltala Cirkus Humberto, a když se na Letné postavil stan, žadonila jsem do úmoru o návštěvu. Taky jsem zbožňovala velké průvody a opulentní pohřby, především s koňmi a procesím. Od čtyř let jsem hrála divadlo a celkově jsem byla velmi volnomyšlenkářská. Mou matku to bohužel děsilo. A proto mě v návštěvách cirkusů a poutí nepodporovala. Směla jsem tam chodit jen s dědou, který ovšem po přestávce odcházel, abychom se nemačkali v tramvaji(!). Ale i tak jsem mu za doprovod byla vděčná. Jednou mě ve „Fučíkárně na Mětejský“ dokonce nechal řídit labutě. Z čehož mámu…
-
Dokud nás smrt nerozdělí
(FF) Neumím se pořád moc vyrovnat se smrtí. Kdykoliv se ochomýtne kolem, přestávám spát a začnu být prapodivně smutná. A nebrečím. Jsem jako v zemi nikoho a na malý moment mi připadá, že nic nemá cenu. Vždyť stejně všichni umřeme. Nechce se mi moc komunikovat a prosím všechny, aby mě chvíli nechali potácet se emocionální pustinou a počkali, až se zase jako bájný Fénix vynořím a budu mávat křídly. Bohyně mě ale zmizet nenechala. V předvečer pohřbu pratety se mnou šla do baru a povídá mi: „Smrt je něco jako radost, bolest, štěstí nebo smutek. Součást života. Je to grand finale, které všemu dává smysl. Pohřeb je jako oslava,…
-
Caro Emerald na víkend!
(Boh) Zde je naše velmi oblíbená písnička, co nás opravdu oslovila. Stály jsme s Fatalkou v obchodě a najednou se Caro rozezněla. „Why am I sitting in the middle of nowhere… Standing here with nothing to do… Wondering if I really love you, oh oh“ Každá jsme si tam našly svůj oblíbený part. „I know we have a chemistry… This combination’s heavenly… But don’t forget you promised me… Everything, everything“ Celkově je to úžasná pohoda. A ta podoba! Hezký víkend všem! [youtube=http://www.youtube.com/watch?v=CRd-9KpxH9o]
