(FF) Bachovy květové esence pomáhají tam, kam už homeopatie nemůže. “Ale vždyť vy vypadáte tak zdravě a báječně, vám něco je?” podívala se na mě zmateně ruská bylinkářka. “Ehm, ne, vůbec nic mi není, jen trochu netuším, kam a jak teď budu směřovat, po nocích bojuju s poltergeistama a občas se rozbrečím v mhd. Ale jinak jsem pořád rozradostněná a báječná, protože kdo by sakra nebyl!” chtělo se mi zařvat. Ale nikdy neřvu, takže jsme společnými silami našly něco na ty duchy a mohla jsem odtančit. A zdá se mi, že ty kapky fungujou. I když na druhou stranu – já jsem schopna si vsugerovat cokoliv.. Co s sebou na…
-
-
Co jsem se naučila v září 2015
(FF) Když vyběhnu z bytu ven jen pro aspirin a kapesníky, jsem schopná vrátit se s balením Pringles, jedním citronem a velkou kytkou v květináči. A bez léků a kapesníků of course. Mám to tak už roky a asi se nic nezmění, to už jsem ochotná připustit. Možná se to jen s věkem zhorší. Jen ty přinášené věci už nebudou relevantní vůbec…
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Jíst ústřice. Nedobrovolně, ale přece. Ono je totiž trochu blbé vyplivnout ústřici, když na vás míří kamera a čeká, jak si poradíte, že. Zhodnocení: syrovým jsem na chuť zatím nepřišla, zapékané snesu, smažené můžu. Asi to není moc nóbl přiznání, ale zase je to pravda. Stejně prý nejlépe chutnají na francouzském pobřeží a s vínem chablis, takže si počkám na tuhle příležitost. Utkvěla mi v hlavě věta: Buď můžete pracovat, nebo můžete pracovat na sobě. Je to tak? Zvládáte pracovat a zároveň pracovat na sobě? A jak to děláte? Není čeho se bát. Je osvěžující udělat si uprostřed pracovního týden výlet „za město“. Vlakem. I bez svačiny. Potkat se s…
-
Co jsem se naučila v únoru
(FF) „Bohémská preciznost – když se zvládne, dotknete se maxima. Je to slovanská improvizační schopnost a kreativita kombinovaná s německou odpovědností a cílevědomostí.“ Leon Jakimič, majitel firmy Lasvit Vydry se ve spánku drží za ruce, aby neodplavaly sobě navzájem. Když jsou Indiáni nemocní a jdou za šamanem, položí jim jednu otázku. Ta zní: Kdy jste přestali tančit a zpívat? Květinám v práci je lépe bez mé přítomnosti. Trochu zneklidňující, ale alespoň teď vím, jak na ně. Karma, to je osud, chlapče, víš? Jak to vlastně přesně funguje, se dozvíte tady. Pocit, že se musíte všem zavděčit a zalíbit, je naprd. Stejně jako pocit, že nepoznáte, kteří lidé vás mají opravdu rádi, a…
-
Co jsem se naučila v prosinci
(FF) „Žij svůj život.“ Wallis Simpson, film WE – stručné, jasné, úderné, a když se nad tím opravdu zamyslíte, těžké. Po nanesení samoopalovacího krému si neoblékáme bílé krajkové prádlo. Nikdy. Už v létě jeho premiéry se mi moc líbil film Magnolie (seděla jsem u něj s otevřenou pusou a střídavě brečela a měla husí kůži, nebo obojí). Je fakt rozdíl vidět ho teď, po letech. Už se nemůžu dočkat, až si ho pustím ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti… „Jednou jsem si strašně moc přála k ježíšku italské baleríny, co tenkrát frčely. Místo toho jsem dostala tucet knih. Byla jsem zklamaná a zamáčkla i slzu. Dnes si však uvědomuju, jakou sílu mi to…
-
Co jsem se naučila …v listopadu
(FF) Stačí, když zvýším hlas a trvám si na svém a dějí se zázraky. Kaki slupka se nejí. Prý. Jím ji několik let. Tak nevím, co se mi stane. Možná už ve mně roste malý kaki strom. Na peklo uzávěrek všeho druhu spolehlivě zabírá tatarák ze zvěřiny a dva a více aperolů. Pak taky tanec v chodbě a prozpěvování. Vítr symbolizuje změny. A někdy to jsou změny síly orkánu. Důležité je se nebát, nenechat se odnést a někoho nebo něčeho se pevně držet! Někteří lidé nedohlédnou za obzor vlastní důležitosti. Nedá se s tím nic moc dělat. Leda s nimi neztrácet čas. Pokud z nějakých důvodů musíte… „Buď s lidmi, kteří tě…
