• Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v dubnu

    (FF) Nejvoňavější odrůda růží se prý jmenuje Norma Jeane, na obalu má obrázek Marilyn Monroe. Mám ráda Marilyn a tyhle květy jsou prý velké a bílé, říkala květinářka v naší ulici. Tak kdybyste tenhle fakt potřebovali na květen a červen, tak už o něm víte. „Nemusíte být odborník, abyste druhému pomohli, někdy stačí obyčejná lidskost. Naslouchat druhému, obejmout ho a říct, že všechno bude v pořádku,“ řekla mi v rámci rozhovoru dívka, se kterou jsem připravovala článek o její nemoci. Pravdu má. Jen na to někdy zapomínáme. Nevíme, čím procházejí lidi kolem nás. Netušíme, co se děje v jejich životech a někdy (sama to znám) odsoudíme druhé dřív, než je opravdu…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Duše se skládá z obrazů a jiné radosti života, aneb co jsem se naučila v březnu

    (FF) Začnu dvěma citáty, které jsem někde za uplynulý měsíc přečetla, ale vzhledem k tomu, jak rychle teď všechno plyne, fakt netuším kde: Merle Worth řekl, že duše se skládá z obrazů, nikoli z myšlenek o obrazech, a Chriss Voss zase upozornil, že „Čím bezvýznamnějším se někdo navenek činí, tím důležitější pravděpodobně je (a naopak).“ Hezké, ne? A pravdivé.  Můj šikovný doktor mě pořád tvrdohlavě oslovuje „paní“. I když jsem na registračním formuláři jasně zatrhla, několikrát zakroužkovala „svobodná“ a přidala i pár vykřičníků. Možná jsem neměla přidávat ten grafický návrh našeho svatebního oznámení. Čert ví. Ti dnešní muži. Naštěstí už mi k narozeninám skoro nikdo nepřeje muže. Všichni už vědí, jak…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v únoru, část II.

    (FF) V Mnichově jsem se přichomejtla k demonstraci, v tenerifském Puerto ke karnevalu. Celkově můžu zodpovědně prohlásit, že v Mnichově jsou překvapivě mnohem hezčí policisté, a kdybych to věděla, něco bych ztropila. Nejspíš výtržnost, což v mém podání vypadá asi tak, že bych hodila plastovou láhev od pití do kontejneru na papír a nespala z toho tři dny.   U zubaře „A ty mezizubní kartáčky používáte jak často?“ „Mnnoo, občas.“ „Takže svátečně? Třeba když jsou Vánoce nebo máte narozeniny anebo nastanou jiné slavnostní příležitosti?“ „I na svátek…“ „Tak hlavně, že čas na namalovaný řasy máte.“ Jo, u tohohle zubaře už zůstanu. A na tu extrakci osmiček taky půjdu. A ať…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Zlá hotelová zrcadla, Justin Trudeau a singl večery, aneb co jsem se naučila v únoru

    The truth is out there. Nedívejte se do hotelových zrcadel v půl sedmé ráno, pokud je vám přes třicet. Nemilosrdné světlo a oslepující cizost prostředí vám na tváři ukážou i vrásky, chlupy a pigmentové skvny, o kterých jste doteď ani netušila. Fakt to nedělejte. Navíc mi přijde, že mám doma zrcadlo jaksi vychované, které mi ukazuje jen tu nejlepší verzi mého fyzického já. Ale některá zrcadla tam venku? To jsou zákeřní psychopati. Vypadněte. Kdykoliv vám čas, rodina, peníze, práce, vlastní lenost a uzavření v komfort zone dovolí, jeďte pryč. Za a) uvidíte svoje české nebo moravské pinožení z nadhledu a za b) při troše štěstí při výběru destinace uvidíte čarovné,…

  • cestování,  Co jsem se naučila...

    NIKDO TAM NECHTĚL JET

    (Boh) Bylo to daleko. Byla to SVL (sociálně vyloučená lokalita). Byl to Moravskoslezský kraj. Byla zima, náledí, a když se rozdělovaly trasy, tak tam prostě nikdo nechtěl jet. A tak tam poslali mě. Pražačku. Třetí generaci Vltavou křtěnou. A já jela. Do Osoblažska, Frýdku-Místku a Bohumína. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Nejsou to Teplice, Ústí, Kadaň, ani Varnsdorf. Je to BANIKPIČO.

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Tinder, frotéři a nechtěné komplimenty, aneb co ještě přinesl leden

    (FF) To byl zase týden. Začal zprávou (úplně první zprávou) na tinderu od muže, že bych chtěl mezi mými nohami strávit mnoho nekonečných hodin. Pro mě bylo nekonečných mnoho hodin, kdy jsem se jeho zprávu pokoušela vytěsnit, protože mi přišla na pondělní ráno trochu moc. A taky doufám v trochu lepší zkušenosti případných milenců… V rychlém sledu následovala tři pozvání na rande od sotva dvacetiletých mladíčků (proboha, mohla bych jim skoro dělat matku!) doplněných fotkami z posilovny, protože to je to, co upjatou, knihovnickou třicítku zaujme nejvíc, že… Pak utíkala před frotérem z tramvaje a následně jsem se z kategorie „Miluju tě, ale jsem pořád ženatý.“ přesunula do kategorie „Miluju…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co zatím přinesl singl leden

    (FF) V zimě mám pořád hlad. Projevuje se to tím, že najednou nějak často chodím do řeznictví, kde se nad krvavými fláky tvářím dostatečně zmateně a čekám, až se mě někdo ujme. Nevím proč, ale vždycky, když mi prodavačka zabalí to jelito, jitrnici a šunku, tvářím se, že to je pro imaginárního muže, který na mě a hlavně na to jídlo čeká doma. A že to vůbec není tak, že bych to doma všechno na posezení snědla sama a pak se s láteřením, s bolením bříška a hořčicí ve vlasech odebrala na lože. Já? Nikdy! Od té doby, co píšu taky články o medicíně, dostala má hypochondrie nový rozměr. Teď…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v listopadu

    (FF) Až příště budu čistit světlo a stírat mrtvé mušky, bude určitě lepší mít zavřenou pusu.  Listopad byl hezký měsíc. Byla jsem v Olomouci, byla jsem v Paříži, byla jsem v rodném městě. V Paříži jsem pochopila, že se tam musím vrátit soukromě, protože to město je božské, v Olomouci mi došlo, že ze mě moderátorský Marek Eben v sukních nikdy nebude (ale dokázala jsem nespadnout z pódia!) a v rodném městě jsem všechny moc ráda viděla (dokud jsem viděla, ehm ehm). Taky jsme se učily vařit kávu, zase si nesehnaly chlapy a zhlédla jsem na jeden zátah Black Mirror 3. Teď svou úzkost ventiluju sledováním Pustiny. Možná jste si…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v říjnu

    (FF) Mám tolik práce, že buď pracuju, nebo spím. Nevím, kterých zakázek se mám vzdát, protože ze sehnání každé z nich jsem měla radost a každou mám z nějakého důvodu ráda. Tak se nevzdávám žádné, ale můj nedostatek života a odpočinku má trochu divné následky. Takže: už jsem si odemykala dveře od domu peněženkou (a asi odemka, protože jsem doma) odjela jsem do staré práce, když jsme měla jet do nové (a zmateně pak stála před domem, abych si uvědomila čas a prostor) pekla v remosce pizzu bez toho spodního podstavce (a nevyhořela!) uložila si volající dámu do telefonu pod svým jménem a pak málem měla infarkt, když mi zase volala a…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v září

    (FF) „Milá paní Fatalková, tak jsem se o vás dozvěděla od kolegyňky, a v příloze Vám zasílám 10 tipů na důkladný úklid příbytku. Věřím, že je využijete!“ No potěš, tak už se ví po agenturách po celé Praze, jak jsem laxní na úklid (čti „Jsem prase“). Takže si tipy pročtu, vyzkouším (haha) a hned pak o tom informuju všechny kolem. A na Vánoce fakt už uklidím, vážně.