(FF) Moje nerozhodnost způsobuje, že o mém programu, směřování a mně samé ve finále rozhodují jiní. Musím si na to dávat pozor. Nejez mango před deštěm. Zalézají do něj paraziti z kůry stromů. Když kvetou akáty, berou úhoři. Koupala jsem se venku už čtvrtého května! A protože jsem z toho měla radost, ani jsem nedostala rýmu. Problémy většinou mají jednoduché řešení. Někdy stačí nechat to plavat, jindy zeptat se toho správného člověka. Naučila jsem se, že člověk může dělat opravdu, co chce – chovat pumu, malovat obrazy s použití sperma nebo se cpát měsíc jen chřestem. Ani jedno z toho vyzkoušet nehodlám, ale je dobré ze setkání se všemi těmi…
-
-
Co jsem se naučila v dubnu?
(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Po mnoha a mnoha letech jsem stála na sjezdovce. A pochopila, že jak na sněhu, tak v životě se nesmím bát to pořádně rozjet. A když se to rozjede, nesmím se leknout. Však on mě někdo chytí. A že když nepadám, (ly)žiju pod své možnosti. O tom, jak se na sjezdovce nepočurat, vás už informovala Bohyně. Naučila jsem se krásný citát od Marilyn: “If you can’t handle me at my worst, then you sure as hell don’t deserve me at my best. ” Nechci se zahazovat s průměrností a středním proudem. Hedvábné ubrusy jsou krásné, stejně jako stříbrné příbory, vytříbená společnost a hovor o umění. A stejně krásné je…
-
Co jsem se naučila v únoru…
(FF) Jestli chceš všechno stihnout, zpomal. Když se z života odstraní nefunkční a destruktivní věci i vztahy, uvolní se místo pro nové. Uvolní se místo pro radost. Nejlepší je sníst tu žábu hned ráno – udělat tu úplně nejvíc nepříjemnou věc, co mě ten den čeká. Jistota je jenom v tom, že žádná jistota není. Když máte problémy se svlékat před cizími lidmi, jeďte do lázní, kde vás zavřou do kabinky a řeknou: „A teď do hambata!“ A když tam pak pobíháte mezi lidmi jen v prostěradle, zatímco zpoza otevřených dveří na vás koukají chlapi v teplákách, stud zmizí stejně rychle jako vaše touha si v lázních hlavně odpočinout. Od…
-
Co jsem se naučila v prosinci (zatím)
(FF) Prosinec je krásný a nesmírně náročný. A poučný. A rozhodující. Je čas se rozhodnout, co s sebou vléct dál a co nechat jít. Věci, vztahy, činnosti, cokoliv. Kritérium je jednoduché – přináší mi to radost? Teprve když uděláme něco, co jsme nikdy neudělali, můžeme dostat něco, co jsme nikdy neměli. Tichá voda břehy mele. A ty břehy se jednou utrhnou. Věci nemusí být dokonalé, aby byly krásné. Nakupování je taky sport. I po druhé v noci se mohou stát dobré věci. Stejně jako ve dvě odpoledne. Že když jste s těmi důležitými lidmi, čas přestane existovat. Následky téhle zvláštní časové smyčky se sice druhý den projeví, ale… Že když…
-
Listopade, listopade…já teda vydržím (zatím)
(Boh) Listopad byl jako horská dráha se zastávkami u Santa Clause a samotného Lucifera. Dostala jsem vše, po čem jsem toužila, ale nic nebylo zadarmo. Někdy jsem se musela snažit míň a někdy víc. Občas jsem ztrácela víru v dobro, v samu sebe a někdy jsem naopak blahořečila mé „dolče vitě“. V listopadu jsem si vybojovala zimní bundu a nečekaně dostala novou postel. Urvala v mrazu a tmě co se dalo, ochutnala husičku a zamilovaně s Drahým tančila ploužáčky. Dostala jsem v práci přidáno a můj domácí mi konečně nainstaloval myčku. Na oplátku jsem dostala vyúčtování, které se mi moc nelíbilo, bylo narušeno mé soukromí i důvěra a aby toho nebylo málo, ucpaly se mi všechny odpady…
