(Boh) Bylo to daleko. Byla to SVL (sociálně vyloučená lokalita). Byl to Moravskoslezský kraj. Byla zima, náledí, a když se rozdělovaly trasy, tak tam prostě nikdo nechtěl jet. A tak tam poslali mě. Pražačku. Třetí generaci Vltavou křtěnou. A já jela. Do Osoblažska, Frýdku-Místku a Bohumína. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Nejsou to Teplice, Ústí, Kadaň, ani Varnsdorf. Je to BANIKPIČO.
-
-
Tinder, frotéři a nechtěné komplimenty, aneb co ještě přinesl leden
(FF) To byl zase týden. Začal zprávou (úplně první zprávou) na tinderu od muže, že bych chtěl mezi mými nohami strávit mnoho nekonečných hodin. Pro mě bylo nekonečných mnoho hodin, kdy jsem se jeho zprávu pokoušela vytěsnit, protože mi přišla na pondělní ráno trochu moc. A taky doufám v trochu lepší zkušenosti případných milenců… V rychlém sledu následovala tři pozvání na rande od sotva dvacetiletých mladíčků (proboha, mohla bych jim skoro dělat matku!) doplněných fotkami z posilovny, protože to je to, co upjatou, knihovnickou třicítku zaujme nejvíc, že… Pak utíkala před frotérem z tramvaje a následně jsem se z kategorie „Miluju tě, ale jsem pořád ženatý.“ přesunula do kategorie „Miluju…
-
What´s in my purse – ALE OPRAVDU!
(Boh) Drazí čtenáři, zde je soubor všeho, co bylo v mé kabelce. Tedy vlastně batůžku. Kabelka ženy je velké mystérium, stejně jako její logika. Má babička mě učila, že boty, klobouk a rukavice se nepůjčují a do kabelky se nikdy nikomu neleze. I kdyby vás o to požádal. Jsou tam totiž osobní věci. A to hodně osobní. Pokud tento příspěvek čtou muži, jejichž žena je stejně vytížená a aktivní jako já, tak bych vám ráda řekla, že jste právě dostali odpověď na otázku: „Proboha co v tý kabelce máš?“ S ohledem na velký stupeň intimity tohoto odhalení bych byla ráda, kdybyste si odpustili jakékoliv negativní komentáře a naopak ocenili autentičnost…
-
Co zatím přinesl singl leden
(FF) V zimě mám pořád hlad. Projevuje se to tím, že najednou nějak často chodím do řeznictví, kde se nad krvavými fláky tvářím dostatečně zmateně a čekám, až se mě někdo ujme. Nevím proč, ale vždycky, když mi prodavačka zabalí to jelito, jitrnici a šunku, tvářím se, že to je pro imaginárního muže, který na mě a hlavně na to jídlo čeká doma. A že to vůbec není tak, že bych to doma všechno na posezení snědla sama a pak se s láteřením, s bolením bříška a hořčicí ve vlasech odebrala na lože. Já? Nikdy! Od té doby, co píšu taky články o medicíně, dostala má hypochondrie nový rozměr. Teď…
-
Vánoce jako eklektický cirkus
(FF) Rolničky, voňavé perníčky, hřejivý svařáček, něžné polibčičky pod jmelím… užili jste si vánoční atmosféry? Tak fajn, teď si můžeme na sváteční rovinu vyložit, jak probíhají Vánoce singl děvčete (haha, prý děvčete, přitom se spíš dostávám do věku, který se dá lépe popsat všezahrnujícím pojmem „zezadu lyceum, zepředu muzeum“, takže řekněme „jak tráví svátky singl pani“). Můj byt by teď měl podle původního plánu vypadat jako něžné, zasněžené vánoční lesní království. Jenže na bohulibou původní ideau jsem opět při nákupech zapomněla a koupila, co mi kde cvrnklo o nos. Teď je má vánoční dekorace opět něco mezi cirkusem, ale před zavíračkou, vetešnictvím a eklektickou skládkou. A tomu všemu vévodí klaun…
-
JAK JSME ŠLY S BLOGERKAMA NA KAFE
(Boh) Občas něco domluvím a pak třeba i na to zapomenu. („Občas? Vážně?! Vážně?!?!?“, ječí při čtení Fatalka, ale toho si nevšímejte. Je to introvert, takže její jekot se projevuje jen běsným pohledem očí, který většina mužů mylně považuje za zájem. Ale zpět k tomu kávovému setkání). Takže jsme vyrazily na kafe. Vlastně na takovou tu prezentaci, kdy vám představí produkt zábavnou formou a vy pak o tom napíšete, protože stejně nemáte o čem jiném psát. (Kromě spodního prádla, rozboru mužů na seznamkách, narozenin svého psa a nových knihách, které si koupíte, ale nikdy nepřečtete.) A tak jsem tedy něco domluvila. Pravda je taková, že od té chvíle, co jsem…
