(Boh) Už je to víc než týden, co řeším své problémy s plynem. Ne, nejedná se o příspěvek, který bude pojednávat o nadjímání, i když po mém příspěvku o Bobrovi by se nebylo už čemu divit, že? Ale mám na mysli zemní plyn. Modrý plamínek, který mě úspěšně několik týdnů trávil. Mám za sebou sedm krušných dní, kdy se postupně mým bytem (za mé nepřítomnosti, samozřejmě, klíč je přece pod rohožkou), prohnalo stádo plynařů, dělníků, paní správcová s čuchačkou a kdo ví Kdo ještě. Já u toho nebyla. První den jsem byla v roli panikářky, protože čuchačka N-I-C neobjevila, ale já plyn stále cítila. Druhý den, na mé zoufalé naléhání, však dorazil Kdosi…
-
-
Trochu rajda, trochu zmije
(FF) „Ženská musí být trochu rajda a trochu zmije,“ prohlásil můj tatínek a mně zaskočil kus řízku u sobotního oběda. I prozřela jsem. Jsem prostě moc hodná! Teď se nebudeme bavit o hodných chlapcích, kterým jsem buď nedala šanci vůbec nebo utekla po projevech jejich něžných citů a vyznání. Teď mluvím o tom, jak jsem se zcela samozřejmě vzdala svého programu, protože být s Panem Božským (omlouvám se mladším ročníkům, nevím, jak se On označuje současnou terminologií, poznámka pisatelky generace Sexu ve městě) mi přišlo o tolik víc zajímavější: vařila jsem (!), uklízela, převlékala se do krajového prádla, zůstávala vzhůru do pozdních ranních hodin, moc nechodila do školy nebo do…
-
Bohyně znalkyní hokeje
(Boh) S drobnou úpravou mého života ze single randící na krutě zadanou muselo přijít několik změn, které byly takříkajíc nutné a musely se stát. (Musely!) No a namísto toho, abych se rozčilovala nad prázdnými sklenicemi kolem postele, ponožkami za sedačkou a zvednutým prkýnkem, rozhodla jsem se, že všem těmto změnám dám nejen volný průběh, ale že jim navíc vyrazím vstříc. A tak jsem vyrazila. S Drahým na hokej. Není pravda, že bych na hokeji nikdy předtím nebyla, naopak, kdysi jsem chodívala na hokej se svým otcem. Ale v té době jsem nosila sportovní oblečení (!) i mimo tělocvičnu (wtf!!!), milovala Jágra, hrála polozávodně soft a batikovala si trička. Prostě je to dávno. Takže…
-
Co jsem se naučila v říjnu
(FF) Neoblékejte se pro práci, kterou máte, ale pro práci, kterou chcete. Láska nezmizí jen proto, že se přestanete vídat. Nadhled a lidskost nikdy nevyjdou z módy. Ať už kolem sebe vídáte cokoliv. Musíme ten cyklus dovést do konce, jinak se to nevyčistí. Platí nejen o praní. Vlastně to hlavně platí o komických (karmických, sakra karmických tady mělo být… i když) vztazích. A o těch si popovídáme příště. Pokud máte s kým snídat, tančit a usínat, jste šťastní lidé. Když je člověk nacpaný antibiotiky a kapkami proti bolesti, neměl by se dívat na emotivní filmy s drásavými songy šedesátých let. V kombinaci s nucenou izolací je to emocionální konečná. Je…
-
Rady pro PR manažerky
(FF) Nezvěte na akce pro novináře svoje kamarádky, se kterými se pak chichotáte a nevěnujete se novinářům. Nejsem suchar, ale tohle je fakt neprofesionální. V létě neposílejte jako dárky nanuky a jogurty. Ta směska, kterou vyklepne kurýr z baťůžku po zběsilé cestě ucpanou červencovou Prahou, se vážně nedá jíst. Nedá se na ni ani podívat! Nevolejte nám prosím třikrát za sebou, jestli jsme něco dostali/ viděli/ slyšeli/ navštívili/ publikovali. Většinou jsme všechno dostali, navštívili, viděli a slyšeli a jestli to bylo dobré, tak i publikovali. Tečka. Takhle jednoduché to je. Nejsme naivní. Pokud nás zavalujete dárky, zvete na relaxační víkendy a opulentní večeře, chceme dopředu vědět, co za to. U…
-
Fatální světlo na konci tunelu
(Boh) Když jsme s Fatalkou pracovaly v jendom nejmenovaném vydavatelství (ve skutečnosti nejsme kamarádky, jsme jen bývalé kolegyně), většinou jsme se snažily do anonymních textů propašovat náš vlastní otisk. Něco, co by bylo ryzí „my“. Pamatuju si, jak se v každém vydání muselo objevit slovo bubáček – což je přezdívka pro Fatalčinu sestru, dále musela padnout zmínka o růžové barvě – ano, světe div se, ale Fatalka má ráda růžovou, a nesmělo chybět pár osobnějších rad v horoskopu, který jsme si pokaždé bohapustě vymyslely. Vlastně jsme si toho vymýšlely mnohem víc. Jednou jsem překládala „exkluzivní“ rozhovor s Julií Roberts, a protože mi zbylo víc místa, než se předpokládalo, musela jsem si několik otázek i odpovědí…