(Boh) S drobnou úpravou mého života ze single randící na krutě zadanou muselo přijít několik změn, které byly takříkajíc nutné a musely se stát. (Musely!) No a namísto toho, abych se rozčilovala nad prázdnými sklenicemi kolem postele, ponožkami za sedačkou a zvednutým prkýnkem, rozhodla jsem se, že všem těmto změnám dám nejen  volný průběh, ale že jim navíc vyrazím vstříc.
A tak jsem vyrazila. S Drahým na hokej. Není pravda, že bych na hokeji nikdy předtím nebyla, naopak, kdysi jsem chodívala na hokej se svým otcem. Ale v té době jsem nosila sportovní oblečení (!) i mimo tělocvičnu (wtf!!!), milovala Jágra, hrála polozávodně soft a batikovala si trička. Prostě je to dávno. Takže nečekejte negativní příspěvek, já mám hokej, hokejisty a rvačky moc ráda. Ale pokud se na hokej teprve chystáte, zde je několik postřehů, o které bych se ráda podělila:

   Diváci hokeje se dělí na tři skupiny. „Muži, mužoženy a ženy“. První a druhá skupina si je dost podobná, všichni mají nevzhledné sportovní oblečení řízlé jeansovými bundami nebo vestičkami, neodborně střižené vlasy a dost podivné melíry. Hojně se zde vyskytují vousy a knírky. A to u obou skupin. „Mužoženy“ navíc obvykle nosí záplavu stříbrných šperků – na každém prstě jeden prsten a na krku zamotanou šňůru z řetízků. Asi sada z Řecka nebo Turecka. Třetí skupina „ženy“ jsou přítelkyně skalních příznivců hokeje, které nosí kabáty, kabelky a na zápas vyrazily ze zvědavosti a pocitu, že by s tím svým klukem ušatým měly sdílet stejné zájmy. (Neměly…)
   Kdo kam patří a kdo komu fandí většinou poznáte podle velkých dresů, které si fanoušci oblékají přes bundy a mikiny, což je rozhodně nezeštíhlí, ale mužům i  mužoženám je to jedno. Na dresech je hezky vypsán klub i hráč, takže jste hned v obraze. Nenechte se ovšem zmást, když zahlédnete sestřih „na Jágra“ zvaný také jako „deka“. Rozhodně nemáte jistotu, že muž či mužožena fandí Rytířům Kladno, kteří patří Jágrovi, ale na druhou stranu se můžete spolehnout na fakt, že dřív nebo později někdo zavolá z devadesátých let a bude se po nositelích deky shánět. Proč je všechny ještě nevysbírali netuším, ale asi se hádají s Módní policií, kdo si je vezme do parády, a v mezidobí „dekaři“ vesele pobíhají po světě dál…
U vchodu prosím pěkně nestojí uvaděčky ve večerních šatech a ve vestibulu se nedá koupit program. Stejně tak nehledejte šatnu, kam si odložíte, protože s kabáty se tu nepočítá a péřová vestička a kšiltovka jednak nemá poutko a jednak se nesundavá. Jak by taky mohla, když je schovaná pod tím obrovským dresem.
Na zápas se chodí s velkým předstihem, přesně nevím, proč, ale možná kvůli pivu v kelímku a klobáse na tácku.
Pokud jdete na hokej do O2 Areny, očekávejte malé sedačky, hodně hudby, světla, efektů a velkou kostku, na které se budou promítat portréty hráčů s pozicí (postem, místem kde hrajou-no to máte jedno, prostě s rolí), výškou, váhou a datem narození. Já osobně bych uvítala ještě informaci ohledně stavu a orientace a pokud by fotografie mohly být zajímavější než ty v dresu, asi bych se nezlobila (představuji si to asi takhle: Jágr ve sprše, Plekanec u bazénu, Židlický na józe, Patera opřený v elegantním obleku o bytelný stůl – ano, má fantazie opravdu pracuje… není tu horko?!)
Hokej je poměrně rychlá hra pro opravdový chlapy, takže se nedivte, když vám nějaký střet nebo výměna uteče, je to normální…a to si ani nemusíte snít o luxusním sexu s Jágrem v šatně. (Já si to samozřejmě nepředstavovala. Já si to totiž tajně přála…)
V hokeji jsou zajímavá pravidla. Některá bych zavedla i do běžného života. Když uděláte něco, co není fér, tak si jdete sednout na trestnou lavici. Můžete dostat třeba dvě minuty za podrážení, sekání nebo hákování. Já osobně hákuju jak divá a šéf mě nikdy nepošle si odfrknout. Naopak mi ještě naloží. V tom se můj život od hokeje trochu liší. Taky bych osobně nikoho netrestala za vysokou hůl. Naopak bych svižně a bez přerušování pokračovala ve hře, protože nikdy nevíte, kdy mu ta vysoká hůl klesne, že?!
Ovšem co mě zaujalo nejvíc, je trestná lavice za hrubost. Kdyby to šlo, postavila bych trestné lavice vedle tramvajových a autobusových zastávek a tam poslala každého, kdo se chová agresivně a hrubě. A nezáleží na tom, jestli je to muž nebo mužožena.
Pokud jdete na zápas kde hrají brňáci s kladeňáky, nedivte se, že je to trochu jako střet vidlí a stříbrných vidliček. Zápas to poznamená, protože stříbrné vidličky nikdy nepůjdou za určité hranice, a jejich vědomí, že se nesmí zranit, protože se vrací do NHL, značně hru poznamená. Hodně se fauluje, pošťuchuje a nadává a puk po ledu moc neklouže. Spíš tak zběsile lítá, zatímco do půli těla svlečený oplácaný sedlák vyřvává pokřik Komety Brno. Naštěstí na dálku moc nevidím, takže mi to přišlo celkem roztomile sesynchronizové. Na rozdíl od toho, co se dělo na ledě. Bohužel hokej není box a když to jde už v první třetině s vaším teamem od desíti k pěti, vhození bílého ručníku na kluziště tu bohužel neplatí, a vy to musíte útrpně dokoukat až do konce. Co kdyby dali pět gólů a celé to otočili a vy u toho nebyli… (No tak jsme u toho byli a oni to…neotočili)
Nemyslím si, že je dobrý marketingový tah tisknout památná trička na akci, jejíž průběh nemůžeme ovlivnit. Byl to absolutně hrozný zápas, Rytíři dostali na frak a já si to budu připomínat tím, že budu ještě nosit tričko z toho osudného večera? Jsem snad masochistka? Stačí, že po zápase nebyl sex! Ani s Jágrem, ani s nikým jiným! Tohle by se v divadle nestalo…
Poslední rada je trochu praktického rázu. Ženy i množeny chodí na stejné záchodky, z toho důvodu vlastně nemáte šanci se o přestávce stihnout vyčůrat. Můžete buď získat čas tím, že odejdete před přestávkou, čímž naštvete všechny v řadě nebo tu frontu vystát a prošvihnout začátek další třetiny a opět naštvat všechny kolem. (V O2 Aréně nejsou jen úzká sedadla, ale i uličky. Koleny jsem masírovala záda pánovi  v řadě přede mnou, ale jemu to moc nevadilo, protože na své fleesové bundě měl ještě ten ohavný dres, takže nic necítil. Což mi připomnělo, že jsem ty kalhoty, co jsem měla na sobě, chtěla spálit..)
Jak vidíte, hokej je velmi kontaktní hra, plná sexu, násilí a agresivity. Proto ji všem vřele doporučuji. A příště půjdu zas. V kabátě a s kabelkou.