(Boh) Blešáky jednoznačně patří mezi moje guilty pleasure. Neodradí mě ani název, ani vstávání a už vůbec ne fakt, že předměty jsou staré, použité a dost toho pamatují. Ba naopak. Miluju burzy, blešáky a trhy antiku všeho druhu. Tentokrát jsem v mlze vyrazila se svojí oslnivou kamarádkou Královnou do Weidenu v Německu. Královna i se svým přítelem, kamarádem Drahého, bydlí v Plzni a je ostřílenou nákupčí, takže jsem měla průvodce, učitele, ubytování a hlavně skvělou společnost v jednom. Největší kouzlo okamžiku nastalo na začátku, kdy jsme dorazily a ve tmě vybíraly trička, kalhoty, tašky, plechovky a jiné propriety, které vypadaly ve světle baterky zajímavě a tajemně. Trochu to připomínalo noční bojovku o poklady německých garáží. Druhá…
-
-
Na prahu
(FF) Po půlroční eskapádě s žitím na venkově jsme si uvědomila, jak mám ráda Prahu. Čím dál víc. Zbožňuju rozdivočenou atmosféru adventních trhů na Staromáku, rozkvetlé stromy na Letné, klapot podpatků na dlažbě, když se letní nocí vracím ze zahrádek, a pocit, když se brodím spadaným listím v karlínských ulicích. Možná ji mám tím radši, čím lépe se mi v ní žije. Časy, kdy jsem sem před lety přijela s ještě neoschlým diplomem a jednou taškou (jednou taškou!) oblečení, bydlela v paneláku na Jižním městě a kodrcala se hodinu do práce, abych dělala asistentku, jsem dávno vytěsnila. Čím víc se blížím centru města a všemu, co jsem si kdy přála,…
-
Kolik jazyků umíš…
(Boh) Říká se, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit. Po včerejším rozhovoru s kolegyněmi, kdy jedna je původem Slovenka a druhá Ruska, jsem si sama uvědomila, že v sobě mám několik žen. Jednu Češku, která propadá emocionálním bouřím a záchvatům přemýšlení, dále je zde velmi prudká, hlučná, ale taky velmi oslnivá Italka a pak mi občas vládne sarkastická sexy Američanka, co se nebojí říct, co si doopravdy myslí. Zjistila jsem, že mám v každém jazyce i jinak položený hlas, nehledě na to co říkám. Bohužel překvapivě nejhůř se cítím v češtině. Snažila jsem se přijít na to, proč tomu tak je. Možná je to tím, že v italštině ani v angličtině…
-
Svíčková a jiné rozkoše
(FF) Příjemnou součástí mé práce je testování restaurací, báječných pokrmů a popíjení šampaňského od deseti dopoledne. Zní to idylicky? Můj nebohý žaludek, zdegenerovaná játra i nohy na podpatcích dostávají pěkně zabrat. A někdy neznám lepší pocit, než si vzít džíny, baleríny, nemuset se „tvářit“ a dát si salát zalitý litry nechutného dresinku. Pokud máte choutky na něco líbeznějšího, pro inspiraci přináším kaleidoskop mých posledních zážitků a neberte mě moc vážně. Minirecenze je velmi subjektivní: Café Imperial Klasika. Telecí řízečky lehoučké jako sen, bramborová kaše jemná jako mé vlasy. Krevety (ano, Bohyně, už vím, jak se jedí!). Rukolový salát s carpacciem. Cheesecake přesně jak má být. Perfektní obsluha. Lahodné víno. Interiér, který…
-
Forbidden euphoria
(FF) Forbidden euphoria je nejen nejnovější parfém od Calvina Kleina, ale pro mě také krásné druhé pojmenování pro guilty pleasures (provinilá potěšení). Něco, co vám působí radost, ale jen s ostychem to přiznáte svým blízkým a už vůbec nikdy se o téhle zábavě nebavíte na snobském večírku nebo na prvním, druhém, třetím rande s panem Božským. Ok, možná na dvacátém. Ale určitě ne na první schůzce s panem Ďábelským, protože u toho dvacáté nepřipadá v úvahu (ehm, nemělo by). Je to něco, co vás díky klasickému mnoha, mnohaletému vzdělání, lehce neurotické výchově a špatně skrývanému, ale nepotlačitelnému intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji vzbuzuje pocit, že tohle byste asi neměla. Ale dost slovní omáčky a k provinilé věci samé. Pro…
-
Co jsem se naučila letos na podzim?
(FF) Citát od Henriho Cartiera-Bressona: Dokonalá fotka je okamžik, kdy se dostane do jedné linky rozum, srdce a oko. Že mi někdo může sebrat moc i pravomoc, ale nikdy mi nemůže sebrat sílu a záři. Že život je moc krátký na to, zažít stejný den dvakrát. Že jsem vděčná za své přátele a někdy jsou mí přátelé důležitější než rodina. Že když jsme s někým, koho máme rádi, čas běží mnohem rychleji. A že nikdy nevíme, kdy zase nečekaně vyjde slunce, ale to nám nebrání věřit tomu, že fakt vyjde. Že i když si Bohyně myslí, že není nic horšího než zvadlá zelenina, existuje asi tak sto horších věcí. Tak namátkou:…
