(Boh) Říká se, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit. Po včerejším rozhovoru s kolegyněmi, kdy jedna je původem Slovenka a druhá Ruska, jsem si sama uvědomila, že v sobě mám několik žen. Jednu Češku, která propadá emocionálním bouřím a záchvatům přemýšlení, dále je zde velmi prudká, hlučná, ale taky velmi oslnivá Italka a pak mi občas vládne sarkastická sexy Američanka, co se nebojí říct, co si doopravdy myslí. Zjistila jsem, že mám v každém jazyce i jinak položený hlas, nehledě na to co říkám. Bohužel překvapivě nejhůř se cítím v češtině. Snažila jsem se přijít na to, proč tomu tak je. Možná je to tím, že v italštině ani v angličtině…
-
-
Chlap ve mně
(FF) Někdy mám podezření, že jsem vlastně chlap. Ne že bych čůrala do sprchy a vymetala sportbary, ale… Po sexu se mi chce hned spát. Dokážu se s někým pomilovat, aniž bych něco cítila, něco potřebovala, něco od něj chtěla. Dokážu ráno zmizet a přát si, aby nikdy nezavolal. Když nemám jídlo, jsem vzteklá. Po práci potřebuju tak hodinu mlčet a být v klidu. Neodkážu vyjádřit své emoce. Moc nemluvím. Děsí mě závazky. Nechápu náznaky, potřebuji, aby mi lidi říkali věci přímo. Jsem typický chlap! Navíc občas přijdu z práce domů s roztrženejma punčochama a pokousaná. Nejsem na to pyšná. Jen jsem asi víc animální, než by žena měla být. Paradoxně mám pověst opravdové…
-
Doteky z pod deky
Dneska se mi moc líbilo moje/naše noční dobrodružství. Nejedná se tentokrát o sexuální hrátky, ale o jeden z nejintimnějších projevů, který můžete v partnerství zažít. Můj přítel je hlučný spáč. Občas chrápe, dost hlasitě se převaluje, někdy i ze sna vypráví, takže jsem zvyklá se několikrát za noc probouzet a po více jak roce a půl jsem naopak nesvá, když se vedle mě nic neděje, než aby mě to nějak zneklidňovalo. Navíc od chvíle, co se náš vztah z volnoběhu překlopil do semknutějšího uskupení s jasným cílem, daným počtem hráčů a společnou bojovou taktikou, z vrčícího tygra se náhle stal vrnící kocourek a sdílet s ním lože je jedna radost. Tahle obrovská změna se samozřejmě neprojevila jen…
-
Co jsem se naučila letos na podzim?
(FF) Citát od Henriho Cartiera-Bressona: Dokonalá fotka je okamžik, kdy se dostane do jedné linky rozum, srdce a oko. Že mi někdo může sebrat moc i pravomoc, ale nikdy mi nemůže sebrat sílu a záři. Že život je moc krátký na to, zažít stejný den dvakrát. Že jsem vděčná za své přátele a někdy jsou mí přátelé důležitější než rodina. Že když jsme s někým, koho máme rádi, čas běží mnohem rychleji. A že nikdy nevíme, kdy zase nečekaně vyjde slunce, ale to nám nebrání věřit tomu, že fakt vyjde. Že i když si Bohyně myslí, že není nic horšího než zvadlá zelenina, existuje asi tak sto horších věcí. Tak namátkou:…
-
Zamávat příteli
(Boh) Bylo okouzlující dneska ráno zamávat příteli z okna, když projížděl kolem mé práce autem. Okouzlující a nečekané. Chvíli sice trvalo, než opravdu přijel a vypadalo to, že se do té doby pohádáme, ale nakonec se to povedlo… Mávala jsem jak o život a i když jsme se viděli jen na pár vteřin, měla jsem pocit, že je to celá věčnost. Viděla jsem co má na sobě, jak se směje a jak mi zběsile mává. Přišla jsem si jako ve školce, když jsem tátovi mávala z okna, zatímco odcházel do práce. Bylo to překvapivě úžasné, veselé, hlučné a velmi emotivní. Absolutně mě to odrovnalo. Moje kolegyně v kanceláři taky…
