(FF) Je neuvěřitelné, co všechno si my ženy dokážeme namluvit. Myslím, že muži to tak nemají. Rozhodnou se pro to (pro ně) nejlepší, za tím si jdou a to si vezmou. A mezitím se baví. My jsme schopné si pořád něco namlouvat a barvit si všechno narůžovo. Když přijde na lásku, chovají se jindy rozumné a úspěšné právničky, novinářky, designérky i hudebnice jako smyslů zbavené. Klidně si začneme s ženatým mužem, patologickým nevěrníkem nebo nedostupným cizincem a říkáme si, že zrovna MY budeme ta výjimka. Že zrovna náš příběh je výjimečný a dočkáme se šťastného konce (prstenu Trinity od Cartiera nebo vlastně čehokoliv, co nekončí pláčem a ubulenými nočními telefonáty s kamarádkami).…
-
-
Strategie lásky
(FF) Nevěřila bych, že se to může stát i mně. Cynický holce, která nikdy nechodí na rande a od mužů utíká ještě před snídaní. A stalo se. Dělám věci, o kterých kdyby mi někdo vyprávěl ještě na začátku prosince, vysmála bych se mu s tím, že tohle se děje jen v romantických slátaninách. A je to tady. V mém životě. A já s tím nemůžu vůbec nic dělat. Chodím na rande, držím se s Ním za ruku, líbám se na veřejnosti. A přitom podle příruček, jichž byl můj život jeden čas plný, dělám všechno naprosto špatně! Píšu Mu v noci hysterické, navzájem si odporující smsky, ve kterých požaduji definici našeho…
-
Kolik jazyků umíš…
(Boh) Říká se, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit. Po včerejším rozhovoru s kolegyněmi, kdy jedna je původem Slovenka a druhá Ruska, jsem si sama uvědomila, že v sobě mám několik žen. Jednu Češku, která propadá emocionálním bouřím a záchvatům přemýšlení, dále je zde velmi prudká, hlučná, ale taky velmi oslnivá Italka a pak mi občas vládne sarkastická sexy Američanka, co se nebojí říct, co si doopravdy myslí. Zjistila jsem, že mám v každém jazyce i jinak položený hlas, nehledě na to co říkám. Bohužel překvapivě nejhůř se cítím v češtině. Snažila jsem se přijít na to, proč tomu tak je. Možná je to tím, že v italštině ani v angličtině…
-
Chlap ve mně
(FF) Někdy mám podezření, že jsem vlastně chlap. Ne že bych čůrala do sprchy a vymetala sportbary, ale… Po sexu se mi chce hned spát. Dokážu se s někým pomilovat, aniž bych něco cítila, něco potřebovala, něco od něj chtěla. Dokážu ráno zmizet a přát si, aby nikdy nezavolal. Když nemám jídlo, jsem vzteklá. Po práci potřebuju tak hodinu mlčet a být v klidu. Neodkážu vyjádřit své emoce. Moc nemluvím. Děsí mě závazky. Nechápu náznaky, potřebuji, aby mi lidi říkali věci přímo. Jsem typický chlap! Navíc občas přijdu z práce domů s roztrženejma punčochama a pokousaná. Nejsem na to pyšná. Jen jsem asi víc animální, než by žena měla být. Paradoxně mám pověst opravdové…
-
Doteky z pod deky
Dneska se mi moc líbilo moje/naše noční dobrodružství. Nejedná se tentokrát o sexuální hrátky, ale o jeden z nejintimnějších projevů, který můžete v partnerství zažít. Můj přítel je hlučný spáč. Občas chrápe, dost hlasitě se převaluje, někdy i ze sna vypráví, takže jsem zvyklá se několikrát za noc probouzet a po více jak roce a půl jsem naopak nesvá, když se vedle mě nic neděje, než aby mě to nějak zneklidňovalo. Navíc od chvíle, co se náš vztah z volnoběhu překlopil do semknutějšího uskupení s jasným cílem, daným počtem hráčů a společnou bojovou taktikou, z vrčícího tygra se náhle stal vrnící kocourek a sdílet s ním lože je jedna radost. Tahle obrovská změna se samozřejmě neprojevila jen…
-
Co jsem se naučila letos na podzim?
(FF) Citát od Henriho Cartiera-Bressona: Dokonalá fotka je okamžik, kdy se dostane do jedné linky rozum, srdce a oko. Že mi někdo může sebrat moc i pravomoc, ale nikdy mi nemůže sebrat sílu a záři. Že život je moc krátký na to, zažít stejný den dvakrát. Že jsem vděčná za své přátele a někdy jsou mí přátelé důležitější než rodina. Že když jsme s někým, koho máme rádi, čas běží mnohem rychleji. A že nikdy nevíme, kdy zase nečekaně vyjde slunce, ale to nám nebrání věřit tomu, že fakt vyjde. Že i když si Bohyně myslí, že není nic horšího než zvadlá zelenina, existuje asi tak sto horších věcí. Tak namátkou:…
