(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…
-
-
Obzory širé
(FF) Bavila jsem se o víkendu se svým tatínkem, jak je důležité to, na co člověk doma kouká z okna. I když si to mnohdy ani neuvědomuje. Proto se ve všech nových bytech, kam chodím na prohlídky a plánuju svůj zběsilý přesun, nezapomínám podívat ze všech oken. Vím, že v bytě s výhledem do protějších panelákových oken bych se zbláznila ještě dřív, než stihnu z krabic vybalit všechny hrnce. Tedy, spíš šaty. Asi se těžko dočkám bytu, kde mi před okny pokoje budou jemně šumět břízy jako v mém rodném domě, ale alespoň trošku zelený kousek vnějšího světa si určitě najdu. Podle vědců mají lidé s výhledem na široký obzor,…