(Boh) Miluju muže. Mám na nich ráda úplně všechno a upřímně je považuji za mnohem jednodušší a křehčí stvoření než jsme my, ženy. Díky Deidovi jim začínám i pomalu rozumět. A rozeznávat. Deida u nás doma jede. Znáte to, někdo jde do postele s dědou a my s Deidou. (Ok, trochu umaštěný fór, ale vždycky mě pobaví.) Bohužel já na rozdíl od Fatalky čtu jednu knihu měsíc. Ona to zvládne za víkend, takže Deidu už má přečteného celého. Asi o všem moc přemýšlím a po každém moudru ztrácím vědomí – z toho uvědomění – a tak nějak to celé moc řeším. Dlouhé vedení či co. Díky Deidovi jsem přišla na…
-
-
Rady pro singly
(Boh+FF) Zde je sbírka těch nejlepších hlášek, které jsme v souvislosti s naším svobodným stavem slyšely: (Boh) „Každý zboží si najde svýho kupce. Jen to někdy dlouho trvá!“ Vážně otče? Vážně chceš další dva roky platit za mou terapii? Já myslím, že ne. „V tvém věku jsem už měla devítiletou Bohyňku.“ Ano mami, a to bylo asi tak všechno. „Mně by nevadilo, kdybys byla lesba.“ No, mně taky ne, ale tak nějak mě muži přitahují o 100% víc. „Nepřemýšlíš někdy o vdavkách?“ Někdy jo. A taky někdy přemýšlím o tom, že někoho kopnu do hlavy, ale to asi nechceš slyšet. „A co Vladimír?“ „Babi, s Vladimírem jsem chodila v sedmnácti!“ Vlastně…
-
Jak rozchodit rozchod
(Boh) Milujeme pravidla a rady a tak nějak jsem si říkala, že až to všechno přebolí a pomine, že taky vytvořím svoje porozchodové desatero. Ale nějak ne a ne najít deset bodů, co by mi pomáhalo. Možná je to tím, že jsem neměla strategii. Chuť cokoliv analyzovat a řešit. Někdy si nechceme opakovat co se stalo a zjišťovat proč, někdy si jen přejeme, aby se rány zahojily a my mohli jít dál. Ať už se stalo cokoliv. Netřeba se poučit a tak si pamatovat. Ne ne. Hlavně jít dál. A to jsem zřejmě udělala. Zabalila kufry a šla dál. Každý den jdu dál a dál, nevzpomínám, neanalyzuju, nesnažím se pochopit…
-
Co jsme se naučily na svatbě
(Boh) Ano, je to neuvěřitelné, ale šla jsem za svědka. Ano, byly jsme svědky jedné krásné svatby. A já se pod to podepsala. Zde jsou naše čerstvé poznatky: 1, Nemusíte péct a vařit, stačí koupit toustový chléb a mini croisanty a ty pak ležérně rozdávat svatebčanům na Staromáku. Hlavním znakem všech svateb je totiž hlad. Především nevěsty, ženicha a všech co se na přípravách podílejí. Od kameramana po řidiče. Malá sváča před slavnostní žranicí je to nejlepší, co nás mohlo napadnout. 2, Polaroid je malý (a taky pěkně drahý) zázrak. Nicméně vřele doporučuji. Není nic hezčího než momentka, kterou si hned můžete schovat do peněženky. 3, Dlouhé bílé šaty, proslovy…
-
Svobodný, rozvedený, ženatý
(Boh) Dost často mi pravé významy nějakého běžně užívaného označení dojdou až ve chvíli, kdy si ono označení prožiju. Co to znamená být svobodný, rozvedený nebo ženatý jsem nikdy neřešila. Brala jsem to jako organizační status. Kolonku kam mě stát potřebuje zařadit – pro případnou statistiku, daně nebo demografickou křivku. Já spadám do kolonky svobodná. Ale měla jsem tu čest potkat a sdílet čas s někým, kdo byl rozvedený a taky s někým, kdo byl v té poslední kolonce.(Ups…) Je velmi zvláštní, že jakmile se stanete ženatým či případně rozvedeným, nikdy už svobodný nebudete. Tahle kolonka vám prostě už navždy zůstane zapovězena, státem i osudem. Vždycky tu totiž bude něco, co vás bude svazovat, porozvodový…
-
Jak nám to Isaak všechno zkazil
(Boh) Má spolubydlící byla na randeti s úchvatným spisovatelem z Bel Air. Byl krásný, vysoký, uvědomělý a byl to Žid. Celkem vroucně mé spolubydlící vyprávěl o společném životě a o tom, že správní Židé nepodvádějí. Nikdy, protože nemůžou. Nešlo by jim to. (Vy víte co…).Taky se mezi řečí zmínil o svém švýcarském kamarádovi, který má momentálně zlomené srdce, protože ho nějaká Češka podváděla. (Ach ty běhny z Česka). Jakmile se rozloučili decentním a přesto velmi slibným polibkem, klusala má spolubydlící domů, aby mi vše povykládala. Už během randete se rozběhl klasický ženský metrix, ale k jeho největší kulminaci došlo až u nás v kuchyni. (Mimochodem tam se děje vše. Kromě šatny je to nejmenší…
