• Rychlé tipy aneb Čím žijeme

    Rychlé tipy, které nejsou pro panenky

    (FF) Musíte, prostě musíte vidět: Děsivé filmy jako Elementární částice, La Cara Oculta, Daydream Nation a Perks of Being a Wallflower. Na oddech potom Surfařku a Mladou Viktorii. Jeslti se budete bát, nebo vám přitom a potom bude trochu DIVNĚ, tak si nestěžujte, já jsem vás varovala. navštívit a jíst: Cokoliv v Café Lounge. Už jsme tam byly asi třikrát a pokaždé super. Znalci sem chodí na kávu, my na hezké prostředí, milou obsluhu a jídlo. Nejhezčí místa jsou v přední části restaurace a na proužkovaných křesílkách u okna. A jen mezi námi – pokud budete čekat na recepci předtím než vás usadí, chovejte se kultivovaně. Jsou tam kamery, že. Těch jsem…

  • Rychlé tipy aneb Čím žijeme

    Rychlé tipy aneb Čím žijeme

    (Boh) Musíte, prostě musíte: Jít: Na Havelku a jeho swingový večer (13.4.). A taky na Matějskou pouť, přestože je to tak nějak zvláštně devadesátkové a všude se prohání kačeři (duckface) s fejkovejma vuittonkama. Když budete dostatečně otrlí, najdete si svou atrakci a užijete si to. Tak jako já. (To je aquazorbing…) Vidět: Seriál Las Vegas: Kasino. Hazard není špatný a někdy můžete mít štěstí, ale nad kasínem nikdy nevyhrajete, stejně jako nad berňákem. Dále ještě doporučuji Looper, Lov lososů v Jemenu a Příliš dlouhé zásnuby. No a taky Silver Linings Playbook, neboli Terapii láskou, ano FF už o tom psala. Ale tak nějak jsem se v tom filmu našla a celé…

  • Co jsem se naučila...,  v roce 2012

    Co jsem se naučila v prosinci

    (FF) Když něco nevíš, tak se zeptej. Potom už bývá většinou pozdě a člověk je zbytečně za pitomce. Nebo má problémy v práci. Nebo obojí. No já o té kalkulaci fakt nevěděla, paní řídící… Pokud máte pocit, že na vás lidé na ulici divně koukají, buď máte roztržené punčochy, zpíváte si moc nahlas nebo se jakoby nenápadně smějete veselé historce z prožitého dne. Nebo všechno najednou. Ale mně opravdu přišlo, že si ty vánoční písničky z Lásky nebeský nezpívám tak nahlas. I když po třech svářácích… A propo – tři svařáky na lačný žaludek zajistí veselý večer, ale lehce chmurnější ráno. Je lákavé pod vlivem vánoční nostalgie podlehnout šťourání se…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Popcornová Karenina

    (FF) Annu Kareninu jsem prostě musela vidět. A na konci Anny Kareniny jsem chtěla plakat. Prostě jen tak. Chtěla jsem taky vidět tu osudovou lásku mezi ní a Vronskim. Osudovou pro ni, epizodku pro něj. A cítit tu vášeň. Nová Karenina není špatná, ale tohle mi nedala. Necítila jsem to. Ani lásku, ani vášeň a poslední, co mě během filmu zasáhlo, bylo jejich setkání u vlaku a tanec tak strhující, jako může být jen na začátku vztahu. Trochu málo. Výprava je ovšem nádherná, zpracování originální. Chci žít v době, kdy se nosily kožešiny, krásné dlouhé šaty a šperky. V okázalé petrohradské společnosti. Přes všechen ten lesk diamantů a jemnost kožešin mě ale možná…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Fatalka v kině aneb Cesta do lesa

     (FF) Má práce nabízí několik zásadních výhod. Kromě testování čokolády, poflakování se na večírcích a návštěv luxusních restaurací je to občas i předpremiéra filmu. Tentokrát to byla Cesta do lesa. Celá akce začala poněkud nečekaně tím, že nebyl film. Hodinu jsme tedy v sálu strávili povídáním s herci a režisérem. Vorel je vtipný, Hanák (ach, kde jsou ty časy, kdy se procházel v kanadách, těch mokrých kanadách a já ho platonicky milovala) stárne a Holubová je nesmírně zábavná. Zato samotný film byl pro mě poněkud rozporuplný. Abych nebyla tolik kritická, vyjasněme si hned na začátku několik věcí. 1. Mám ráda venkov. 2. Mám ráda filmy. 3. Myslím si, že je jen opravdu málo…

  • culinaria,  kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Vyzkoušely jsme – Julia Child (poprvé)

    (Boh) Nevím, jestli je to tím, že mám ráda časosběrné dokumenty, nebo láskou k jídlu, ale mně se film Julia&Julie, který je o blogerce vařící podle slavné kuchařky, líbil. Spousta lidí nadšená nebyla, ale já jo. Viděla jsem ho tak před dvěma roky a některé scény si pamatuji dodnes. Proto mě moc potěšil Google, když minulý týden použil logo k upozornění na 100. výročí narození  Julie Child. Byla velká, hlučná, milovala jídlo a jako správná Američanka se nenechala v poválečné Paříži odradit francouzským nabubřelým přístupem a s vervou sobě vlastní pronikla do tajů francouzské kuchyně. Její kuchařka, kterou sepsala ještě s dalšími dvěma dámami je jakousi Biblí pro každého, kdo se rozhodne vařit francouzskou kuchyni.…