• Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Duše se skládá z obrazů a jiné radosti života, aneb co jsem se naučila v březnu

    (FF) Začnu dvěma citáty, které jsem někde za uplynulý měsíc přečetla, ale vzhledem k tomu, jak rychle teď všechno plyne, fakt netuším kde: Merle Worth řekl, že duše se skládá z obrazů, nikoli z myšlenek o obrazech, a Chriss Voss zase upozornil, že „Čím bezvýznamnějším se někdo navenek činí, tím důležitější pravděpodobně je (a naopak).“ Hezké, ne? A pravdivé.  Můj šikovný doktor mě pořád tvrdohlavě oslovuje „paní“. I když jsem na registračním formuláři jasně zatrhla, několikrát zakroužkovala „svobodná“ a přidala i pár vykřičníků. Možná jsem neměla přidávat ten grafický návrh našeho svatebního oznámení. Čert ví. Ti dnešní muži. Naštěstí už mi k narozeninám skoro nikdo nepřeje muže. Všichni už vědí, jak…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v únoru, část II.

    (FF) V Mnichově jsem se přichomejtla k demonstraci, v tenerifském Puerto ke karnevalu. Celkově můžu zodpovědně prohlásit, že v Mnichově jsou překvapivě mnohem hezčí policisté, a kdybych to věděla, něco bych ztropila. Nejspíš výtržnost, což v mém podání vypadá asi tak, že bych hodila plastovou láhev od pití do kontejneru na papír a nespala z toho tři dny.   U zubaře „A ty mezizubní kartáčky používáte jak často?“ „Mnnoo, občas.“ „Takže svátečně? Třeba když jsou Vánoce nebo máte narozeniny anebo nastanou jiné slavnostní příležitosti?“ „I na svátek…“ „Tak hlavně, že čas na namalovaný řasy máte.“ Jo, u tohohle zubaře už zůstanu. A na tu extrakci osmiček taky půjdu. A ať…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Zlá hotelová zrcadla, Justin Trudeau a singl večery, aneb co jsem se naučila v únoru

    The truth is out there. Nedívejte se do hotelových zrcadel v půl sedmé ráno, pokud je vám přes třicet. Nemilosrdné světlo a oslepující cizost prostředí vám na tváři ukážou i vrásky, chlupy a pigmentové skvny, o kterých jste doteď ani netušila. Fakt to nedělejte. Navíc mi přijde, že mám doma zrcadlo jaksi vychované, které mi ukazuje jen tu nejlepší verzi mého fyzického já. Ale některá zrcadla tam venku? To jsou zákeřní psychopati. Vypadněte. Kdykoliv vám čas, rodina, peníze, práce, vlastní lenost a uzavření v komfort zone dovolí, jeďte pryč. Za a) uvidíte svoje české nebo moravské pinožení z nadhledu a za b) při troše štěstí při výběru destinace uvidíte čarovné,…

  • cestování,  Co jsem se naučila...

    NIKDO TAM NECHTĚL JET

    (Boh) Bylo to daleko. Byla to SVL (sociálně vyloučená lokalita). Byl to Moravskoslezský kraj. Byla zima, náledí, a když se rozdělovaly trasy, tak tam prostě nikdo nechtěl jet. A tak tam poslali mě. Pražačku. Třetí generaci Vltavou křtěnou. A já jela. Do Osoblažska, Frýdku-Místku a Bohumína. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Nejsou to Teplice, Ústí, Kadaň, ani Varnsdorf. Je to BANIKPIČO.

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v listopadu

    (FF) Až příště budu čistit světlo a stírat mrtvé mušky, bude určitě lepší mít zavřenou pusu.  Listopad byl hezký měsíc. Byla jsem v Olomouci, byla jsem v Paříži, byla jsem v rodném městě. V Paříži jsem pochopila, že se tam musím vrátit soukromě, protože to město je božské, v Olomouci mi došlo, že ze mě moderátorský Marek Eben v sukních nikdy nebude (ale dokázala jsem nespadnout z pódia!) a v rodném městě jsem všechny moc ráda viděla (dokud jsem viděla, ehm ehm). Taky jsme se učily vařit kávu, zase si nesehnaly chlapy a zhlédla jsem na jeden zátah Black Mirror 3. Teď svou úzkost ventiluju sledováním Pustiny. Možná jste si…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v září

    (FF) „Milá paní Fatalková, tak jsem se o vás dozvěděla od kolegyňky, a v příloze Vám zasílám 10 tipů na důkladný úklid příbytku. Věřím, že je využijete!“ No potěš, tak už se ví po agenturách po celé Praze, jak jsem laxní na úklid (čti „Jsem prase“). Takže si tipy pročtu, vyzkouším (haha) a hned pak o tom informuju všechny kolem. A na Vánoce fakt už uklidím, vážně.

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v říjnu 2015

    (FF) Bachovy květové esence pomáhají tam, kam už homeopatie nemůže. “Ale vždyť vy vypadáte tak zdravě a báječně, vám něco je?” podívala se na mě zmateně ruská bylinkářka. “Ehm, ne, vůbec nic mi není, jen trochu netuším, kam a jak teď budu směřovat, po nocích bojuju s poltergeistama a občas se rozbrečím v mhd. Ale jinak jsem pořád rozradostněná a báječná, protože kdo by sakra nebyl!” chtělo se mi zařvat. Ale nikdy neřvu, takže jsme společnými silami našly něco na ty duchy a mohla jsem odtančit. A zdá se mi, že ty kapky fungujou. I když na druhou stranu – já jsem schopna si vsugerovat cokoliv.. Co s sebou na…

  • cestování,  krása, kosmetika a tak.,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Jak jsem se prala o kalhotky v tureckém hamamu

    (FF) “Mám pocit, že spolu chodíme. Dostali jsme se skoro až na třetí metu,” svěřila jsem sestře, když jsme přiskotačila z pěnové masáže v tureckých lázních.“ Jsou tady vůbec zvyklí na klienty?” ptala se pátravě a podezřívavě, když jsme do lázní přišly. Kolem vstupu popocházelo a pokuřovalo deset lidí, většinou mladí Turkové, kteří sestru mlsně obhlíželi, a dívka, která měla za úkol být něco jako recepční, ale její náplní práce bylo chodit dělat si čaj (pro sebe) a tvářit se vyděšeně, když na ni nedejbože někdo promluvil. Po celém martyriu cesty, kdy pro nás k hotelu lázeňské auto nepřijelo a musely jsme jet autobusem, vyskakovat téměř za jízdy u benzinky…

  • cestování,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Vyzkoušely jsme #Holandsko

    (Boh) Opět jsem vyrazila za hranice všedních dní. Tentokrát jsem si odskočila do Nizozozemí. Výlet to nebyl dlouhý, přesto intenzivní. Plný milých a příjemných zážitků,co srdce zahřály! Holandsko je země, kde se má představa o jízdě na kole spojila s realitou. Muži v oblecích, ženy ve slušivých šatech, košíky na řídítkách, aktovky na nosičích. Miluju citybiky! Konec hmyzím sportovním oblečkům a pseudo kolům! #elegancenakole #sundejtendres