• Co se nám honí hlavou

    Jedu na loď

    (Boh) Nikdy jsem na lodi nebyla. Čeká mě dovolená na moři. Nejedná se o žádnou zaoceánskou plavbu, kde by mě ošlehával vítr a vlny mi bičovaly tvář. Spíš se tak nějak budu válet v Chorvatsku na jachtě, večer parkovat v marině a sem tam s něčím pomůžu. Jedinou mou náplní práce bude koupání, plavání, spaní a relax. Možná sex. I přes takhle klidný program (kromě toho sexu) si s sebou beru záchrannou píšťalku, nepromokavou něco-shellovou bundu a v telefonu jsem určila tři osoby ICE. Většinu propriet mám naskládanou v obýváku svého bytu a komínky „nezbytných“ triček stále rostou a rostou. Stejně jako moje nervozita. Za tu dobu, co se chaoticky připravuju, střídavě se…

  • Co se nám honí hlavou

    Co ženy (opravdu) chtějí?!

    (Boh)  „Ženský nevěděj, co chtěj!“ Tak tuhle hlášku jsem si před nedávnem vyslechla od skupinky mužů. Přestože jich bylo víc a i když byli ve svém domácím prostředí (čili v hospodě), rozhodla jsem se odvážně počechrat ten jejich domácí píseček. Nadechla jsem se a prohlásila: „Ženy dokonale vědí, co chtějí. V tom problém není, bohužel se to mění tak rychle, že na to muži nestačí reagovat.“ A bylo. Muži totiž mají setsakra dlouhé vedení. Náznaky pro ně nic neznamenají, chození kolem horké kaše a vysvětlování oklikou je znudí a ztratí pozornost, takže jediný způsob fungující komunikace mezi mužem a ženou jsou krátké jasné věty, které obsahují buď relevantní informaci, ideálně…

  • Co se nám honí hlavou

    Sami (Koller, Poláková)

    (Boh) Se svolením Fatalky publikuji na našem blogu jeden politický klip od mé oblíbenkyně Báry Polákové a Davida Kollera. Moc se mi líbí myšlenka, že si opravdu za všechno můžeme sami. Ta odpovědnost, kterou bychom si měli přiznat. Vždycky, když vysvětluji používání trpného rodu v angličtině, tak dávám příklad: „V češtině říkáme neustále „oni“…ale co nebo kdo  jsou to vlastně oni? To oni komunisti. Maximálně. V angličtině se nepojmenované oni nepoužívá, protože hned vede k otázce-a  kdo oni?“ A o tom to je. Přiznat si, kdo za to může, kdo to udělal a kdo to povolil nebo dovolil. Na všechno totiž musí být dva. Jeden co to dělá a druhý, co mu to dovolí.…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Odhalení – část první

    (Boh+FF) Asi nemá smysl více uvádět fotografie, které vznikly díky talentované fotografce Ceranně. Chceme jí ještě jednou poděkovat za trpělivost, kterou měla (především s živou a ukecanou Bohyní) a doufáme, že se dostane na školu, která jí umožní větší umělecký rozvoj. Držíme palce, Aničko! Nechtěly jsme už zůstávát inkognito, protože se za sebe (ani jedna za druhou) nestydíme, ale bohužel jsme neměly fotky, které by ladily s ideou We And The City. Dvě Třicítky se prostě nemohly představit jako uštvané poběhlice, které někdo vyfotil na firemním večírku. (Tak totiž většinou naše fotky působí, ku radosti jiných, kteří si je dokonce stahují…jak jsme měly tu čest zjistit. Ale stalkerům se budeme věnovat jindy:-)…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Vyzkoušely jsme – Cirque du Soleil

    (Boh) V poslední době jsem vyzkoušela mnohé… Málem jsem se rozplakala na Cirque du Soleil, zapařila jsem na Majálesu, pobavila se na Oněginovi, který byl Rusák, naučila se masírovat hlavu po indicku a připravovat dokonalé koktejly, ochutnala speciality pro labužníky na Prague Food festivalu a zafandila si na beach volejbale. Ve své podstatě bych doporučila všechno. Protože všechno bylo skvělé. I když všude bylo něco, co bych si zřejmě odpustila nebo udělala jinak. Ale jak se říká u nás doma, „byla to souborná nabídka“ a tak nebylo zbytí. Cirque du Soleil je cirkus, jehož vystoupení jsem chtěla vidět už od chvíle, co jsem se o něm v roce 2000 dozvěděla. Tenkrát přijeli…

  • Co se mi líbilo

    Gotye – Somebody I Used To Know

    (Boh) Jedna malá víkendovka. Tuhle písničku už týden pařím na smyčce a nemůžu přestat. Moc mě baví. Slyšela jsem ji poprvé v neděli, když jsem byla na kurzu indické masáže hlavy a celý týden mě doprovází. Líbí se mi na ní všechno. Ta tesknost, trpkost konce vztahu, úleva, že už je to nepovedené za námi, odvaha se ohlédnout a jistá volnost a svoboda s kterou si řekneme, jak to všechno vlastně bylo, i když jsme pořád zranění a naštvaní… No a video je absolutně super! Nestává se tak často, aby hudba ladila s obrázky. Přeji krásný víkend…pam pa pam pa dá! [youtube=http://www.youtube.com/watch?v=8UVNT4wvIGY]