(FF) Nezvěte na akce pro novináře svoje kamarádky, se kterými se pak chichotáte a nevěnujete se novinářům. Nejsem suchar, ale tohle je fakt neprofesionální.

V létě neposílejte jako dárky nanuky a jogurty. Ta směska, kterou vyklepne kurýr z baťůžku po zběsilé cestě ucpanou červencovou Prahou, se vážně nedá jíst. Nedá se na ni ani podívat!

Nevolejte nám prosím třikrát za sebou, jestli jsme něco dostali/ viděli/ slyšeli/ navštívili/ publikovali. Většinou jsme všechno dostali, navštívili, viděli a slyšeli a jestli to bylo dobré, tak i publikovali. Tečka. Takhle jednoduché to je.

Nejsme naivní. Pokud nás zavalujete dárky, zvete na relaxační víkendy a opulentní večeře, chceme dopředu vědět, co za to. U mužů tohle víme a stejně tak bychom to měli vědět v práci. Je to fér, myslí si naivně moje duše.

Pokud někdo (já) nejí nebo nechce nakládané jikry, rybí polévku s vnitřnostmi nebo telecí, nevnucujte mu to a nepoukazujte na něj. Ani když se všechny tyhle pochoutky náhodou sejdou v jednom degustačním menu. Každý prostě něco nejíme. Neznamená to, že je někdo (já) rozmazlená fiflena.

Pokud jsou dárky těžké, ucha by měla být příjemná. Je to maličkost, ale když člověk pak jede přes celé město nebo cupitá zpátky do redakce, ono se to jako maličkost nezdá a chodidla rozedřená do krve nevypadají moc reprezentativně. Jo, jedna výjimka – ten kávovar za to stál.

Hrubka v tiskové zprávě je fakt trapas. Stejně jako zdrobnělinky. Jsme dospělí lidé – nemáme kolegyňky, nedáme si dortíček, nepapáme okuřčičky. Ježíšku, to by mě z toho ranila mrtvička!