(Boh) Když se s někým rozejdete, přijde takové zvláštní období. Musíte se v jedné chvíli vyrovnat s tím, že vám to opět nevyšlo (ať už byly důvody jakékoliv) a rovnou se začít těšit na to další, co na vás někde čeká. Malá schizofrenie, která je ovšem zapotřebí. Když se totiž nebudete těšit a hlavně věřit, nikdo nepřijde. Jedině snad masochista, který by s vámi chtěl procházet porozchodovým martýriem a děsivým výkyvem nevyrovnaných nálad a hloupých excesů. Nové věci přicházejí jen když jsme opravdu připraveni, když opustíme to staré a vytvoříme místo novému. Dokud se totiž toho starého nepovedeného nevzdáme, nemáme šanci na úspěch, protože to nové, nepoznané, lehké jako jarní vánek zbytečně zatěžkáváme problémy…
-
-
Šlechtičny a pradleny
(FF) Je neuvěřitelné, kolik věcí v životě závisí na tom, jestli si správně vyberete prostředí, ve kterém působíte. Ať už se jedná o práci, vztahy nebo bydlení. V jednom prostředí bude váš aristokratický půvab a vychování k smíchu a slušnost bude pokládána za slabost, v jiném prostředí vás právě tyhle vlastnosti vystřelí vzhůru. Proto je důležité pohybovat se ve SVÉM prostředí. Pokud tančíte tango, neproducírujte se v Ein Kessel Buntes. Je to ztráta času. Všichni se chceme dostat výš a mít se líp. Pokud tvrdíme, že ne, jen si to neumíme přiznat. Nebo se za to stydíme. Je to jako v pohádce. Princezna chtěla být pradlenkou, pradlenka chtěla být…
-
Papežštější než papež
(FF) Není větší pokrytectví než kázat vodu a pít víno. Jak jsem už jednou napsala, není důležité, co lidé říkají, ale co dělají. A většinou ti, kteří mají plnou pusu morálky a fér jednání, dělají ty nejhorší věci. Nemusí to být pravidlem, ale opravdu mají lidé, kteří se chovají fér, potřebu o tom neustále mluvit? Ti nejlepší z nás přece inspirují druhé vlastním stylem a způsobem života, a ne tím, že kritizují, posuzují a shazují druhé jen proto, aby se sami cítili líp. Všichni můžeme dělat chyby. Můžeme dělat chyby, i když už dopředu víme, že to jsou chyby a budeme za ně potrestáni. A ten trest musíme s pokorou…
-
Čimčarádičky a pičifuky
(Boh) Nedávno jsme se s Fatalkou bavily na téma vzhledu blogů a elektronické komunikace obecně. A zjistily jsme, že obě nemáme rády všechny ty čimpčarádičky a pičifuky, co někteří občas používají. Máme na mysli grafické a stylistické pojetí, které nám nejde do hlavy. Stejně jako rukopis a podpis vypovídá o osobnosti člověka, tak je tomu i v elektronickém styku. Například absolutně nechápeme používání tří teček za každým druhým slovem. To jako pisatel nechce říct ani A ani B, nechává si otevřená vrátka…čtenáři najdi si…odpověď sám…nebo ne, prostě… odpověď znáš… Možná v tom není záměr nic konkrétního neříct, možná jen autor nedokáže dát dohromady kloudnou větu, a tak svůj projev ještě podpoří patnácti smajlíky a kdyby…
-
Potřebujeme definice?
(FF) „Když se něco přesně nedefinuje, nastávají problémy. Všechno je třeba pojmenovat.“ „A když se to neudělá?“ „Vzniká prostor pro chaos.“ „Nebo pro magii.“ Má život přesně ohraničené linie jako kubistický obraz? Nebo se prolíná bez omezení jako impresionistické plátno? Sebereme věcem jejich kouzlo, když je pojmenujeme? Nebo jen zabráníme chaosu? Já osobně jsem pro chaos. Nic není určeno, a PROTO SE MŮŽE STÁT COKOLIV. Protože jen z chaosu se rodí hvězdy. A hvězdy, anděle a impresionisty mám moc ráda.
-
Krásný průšvih
(FF) Je neuvěřitelné, co všechno si my ženy dokážeme namluvit. Myslím, že muži to tak nemají. Rozhodnou se pro to (pro ně) nejlepší, za tím si jdou a to si vezmou. A mezitím se baví. My jsme schopné si pořád něco namlouvat a barvit si všechno narůžovo. Když přijde na lásku, chovají se jindy rozumné a úspěšné právničky, novinářky, designérky i hudebnice jako smyslů zbavené. Klidně si začneme s ženatým mužem, patologickým nevěrníkem nebo nedostupným cizincem a říkáme si, že zrovna MY budeme ta výjimka. Že zrovna náš příběh je výjimečný a dočkáme se šťastného konce (prstenu Trinity od Cartiera nebo vlastně čehokoliv, co nekončí pláčem a ubulenými nočními telefonáty s kamarádkami).…