(Boh) Jestli jsem pro zdravotnický systém byla gerontomatka, tak ve Sněmovně jsem byla úkaz. Stará asistentka. A k tomu ještě tlustá, následně se zjistilo, že i těhotná. A navíc dělala práci pro stážisty. Nechápejte mě špatně, taky jsem na vejšce chtěla vzít brigádu ve Sněmovně, je to běžná praxe, ale nějak jsem se k tomu přes cestování a práci u filmu, která byla skvěle placená a taaaak zábavná, prostě nedostala. Stejně jako k těm dětem. Takže jsem to teď měla double. O dvacet let později jsem se ocitla v systému, který je nějak nastavený už od devadesátek a tak i nějak (ne)funguje. Netuším, jestli ho někdo zpochybňuje, ale já bych ráda,…
-
-
Jak jsem putovala do Santiaga, aneb zápisky z Instagramu o caminu
(Jana) Dávno, dávno již tomu, co jsem se vydala na camino do Santiaga de Compostela (tedy září 2022). A je čas si tuto legraci, tohle poslední evropské dobrodružství připomenout. Den první: Po několikaměsíčním tréninku a mnohahodinovém studování map vzhůru na camino! Ne, kecám – moje příprava spočívala v tom, že jsem si pemzou trochu obrousila kopýtka a v Portu jsme si daly portské. A vyrazily. Cesta po pobřeží je nádherná, nicméně do cíle dorážím po skoro 40 km s obličejem spáleným na troud a na pokraji vyčerpání. Moje odvaha a houževnatost se projevuje tím, že žádám sestřenku, aby mě za ubytovnou utloukla dlažební kostkou, protože už je to stejně všechno…
-
Jak se vyrovnat s úmrtím
(Boh) No, to kdybych věděla. Jak se vyrovnat se ztrátou?! Myslela jsem si, že ztráty zvládám dobře, že se nefixuji na nikoho a na nic, ale evidentně to tak není. Nejsem jen Bohyně, ale (asi) i člověk. Před měsícem jsem přišla o kolegu a kamaráda a přiznám se, že to bylo natolik nečekané a těžké, že jsem nebyla schopná napsat nic k Zákonům a dudlíkům. A to jsem měla připravený příspěvek o chodu Sněmovny a dětech, stejně jako o tom, jak jsem se ocitla bez psa a málem i bez dítěte.
-
Jak úspěšně tajit těhotenství
(Boh) Pokud z jakéhokoliv důvodu potřebujete tajit těhotenství, zde je několik tipů od (geronto)matky, která tuhle novinu světu řekla až těsně před nástupem na mateřskou. Jak se mi to podařilo? S nastupujícím těhotenstvím jsem si co nejvíc jednání přehodila do online, což díky končícímu covidu nebylo vůbec podezřelé. Stejně byl pořád někdo nemocný a online se všeobecně doporučoval Sněmovna ale jela a tam jsem musela být, takže jsem vrstvila oblečení, strečové černé kalhoty jsem doplnila o rozevláté vršky, velké svetry a šátky, které jsem nosila vždycky, takže se nikdo moc nedivil. Otěhotněla jsem na podzim, takže roční období mi hrálo do karet Hodně mi pomohla nadváha, která dosahovala v té…
-
Co slýchá žena po dvacítce, třicítce a čtyřicítce
(Boh) Pojďme si říct, co slýchá žena o své fertilitě po dvacítce, třicítce a čtyřicítce. Ne že by(ch) se ptala… Ve dvaceti všichni očekávají, že budete objevovat svět, poznávat muže (klidně i v množném čísle), možná s někým chodit, ale rozhodně byste na nic neměla spěchat, a hlavně ne na dítě. Jsou přece důležitější věci – cestování, vejška, naplňování snů rodičů a okolí (doplňte si cokoliv dalšího). Takže nasloucháte většině, užíváte si, přizpůsobujete se a naivně sdělujete své plány. Což se vám následně vymstí.
-
Těhotná po čtyřicítce
(Boh) „Jsi těhotná?“ řekl naoko radostně, což mě dost překvapilo. „No tak to gratuluju! Já si říkal, že máš nějak větší prsa!“, dodal a mně došlo, že JEMU to teda vůbec nedošlo a nacházíme se v situaci, kdy si myslí, že je tu ještě někdo jiný. Bože. Tak tohle mě ani ve snu nenapadlo. Koukala jsem na něj jako opařená. „A…a kdo to je?“ zeptal se a bylo vidět, že mi to vlastně přeje, ale že ho to i trochu štve. Bože, asi opravdu omdlím. Hledala jsem vhodná slova, ale nějak to nešlo.
