(Boh) Chodila jsem na věhlasné prestižní soukromé gymnázium. Bylo to tam fajn, ale nebyla jsem tam spokojená. Pořád mi něco chybělo. Hlavně čas na koníčky, na pohodu. Svůj klid jsem nalezla mezi obyčejnými spolužáky na obyčejném gymnáziu. Nemělo prestiž ani věhlas, ale díky rutině a poctivému rakouskouherskému způsobu výuky jsem se dostala na práva. Na vyhlášenou Univerzitu Karlovu v Praze. Kde jsem byla úspěšná (pokud nepočítám státnici z ústavního práva), ale kde jsem rozhodně nebyla klidná a spokojená. Šanci nejen dostudovat, ale také získat několik stipendií a grantů, potkat skvělé kamarády a něco se opravdu naučit jsem dostala až na nechvalně známé plzeňské právnické fakultě. Osobně je mi jedno, co si kdo říká, protože já mám srovnání, já chodila na UK v Praze i ZČU v Plzni a vím, že bych nikdy neodjela na Erasmus do Milána, nezískala stipendium Hopkinsovy nadace a hlavně nikdy nenapsala tak báječnou diplomovou práci (paradoxně) z ústavního práva, kdybych nechodila na plzeňská práva. Tam jsem totiž dostala šanci, která v Praze byla předem rozdaná.
Za ty tři dekády jsem zjistila, že opravdu mám na to, abych se dostala na špičku špiček, mezi prestiž všech prestiží, ale to je asi tak všechno. Mám potenciál pro práci v zahraničním vydavatelství, kde budu psát o totálních banalitách, na velkých lesklých „Mac-ách“ a budu hrozně in, ale svůj klid tam nenajdu, o tom jsem se už přesvědčila. Mám ráda pohodu a upřímnost, hloubku a prožívání. A možná proto jsem spokojená tam, kde teď jsem. Po třech letech jsem se konečně dostala do zaměstnání, kde jsou lidé upřímní, vzdělaní a hlavně nekloužou po povrchu. Kde auto je jen dopravní prostředek a ne výpověď o Vaší osobnosti, kde se cení vkusné a skvěle sladěné oblečení, protože tu neprodáváme svoje tělo, ale svojí práci a vědomosti. Jsem tu spokojená, ať už to zvenčí vypadá sebenudněji. Tady uvnitř je to plné, šťavnaté a všeobjímající. Cítím se tu jako doma a mám čas nejen na sebe, ale i na své zájmy. A tohle několikrát ověřené poznání hodlám aplikovat i při výběru toho pravého. Protože lesk blesk je fajn, ale přece jsem už dost stará, ehm zkušená, na to, abych věděla, co opravdu potřebuju.