(FF) Už od dětství si nevědomě vytváříme takzvanou mapu lásky. Seznam vlastností ideálního partnera, který odráží vztahy s rodiči, první lásky, vztahy s důležitými osobami a jiné zásadní události našeho raného života. V mapě se objeví gesto, úsměv, vůně, chování, všechny roztomilé drobnosti, které nás oslovují a líbí se nám a naše mapka se postupně zaplňuje. Když potkáme někoho, kdo splňuje dostatek položek na naší mapě, zamilujeme se. Mě formovala elegance a podpora mého dědečka, gentlemanství, dobrota a nadhled mého otce, držení se za ruku s kamarádem ze školky, líbil se mi taky princ z Prince a Večernice a kluk na mopedu z filmu Cindy, opomenout nemohu ani své idoly z Angeliky, krásného Nicolase a prudce inteligentního a schopného hraběte de Peyraca. Líbili se mi krásní princové na koních projíždějící loukami, zbožňovala jsem Vladimíra Dlouhého a od té doby mi zůstala slabost pro muže s modrýma očima a tmavými vlasy.
Mapu si v sobě nosíme nevědomky, ale když potkáme někoho, kdo ji zaplňuje z větší části, okamžitě to rozpoznáme. Doplňuje nás i naši mapu. Voní TÍM správným parfémem, dívá se na nás TÍM pohledem, pustí TU správnou písničku, velké věci doplňují TY správné detaily. Jde TO samo. Neznamená to, že je to snadné, ale díky mapě se člověk neztrácí. Brát cokoliv menšího než TO správné nemá cenu.
To je totiž jako kdybyste se na cestu kolem světa vydali místo s mapou světa s ubryndaným, špatně nakresleným, pomačkaným, na papíře rukou nakreslným plánem Dolní Lhoty.