Když jsem říkala, že budu psát jednou za týden, tak jsem byla jako Kodet v Pelíškách. Říkala jsem týden, ale myslela jsem dva. 😊 Proto si sem odložím dva týdny v bodech.
– jít na celý den do práce je vzrušující a děsivé zároveň. Tak moc děsivé, že jsem se rozbrečela ráno v koupelně a jednou ve Sněmovně na záchodě. Protože jsem Frederika nechtěla opustit. V ostatních chvílích a momentech jsem zažívala slušný koktejl sebeuspokojení, kariérního růstu a obrovských posunů, o kterých by se mi doma v online s Fredem na ruce mohlo jen zdát. Takže asi tak. Je to celý hořkosladký a intenzivní.

– proto jsem si hned následující den praktikovala #detivpraci. Navlíkla jsem Freda do flanelky a vyrazila. A vše probíhalo skvěle. Vesele si putoval z ruky do ruky našich zákonodárců a já byla v klidu. Jen cestou z práce jsem musela pracovat na ulici, protože Freďouš usnul a bylo jasný, že se budu muset potloukat venku alespoň o hodinu dýl, než jsem plánovala. A podklady musely být rozeslané hned. Tak jsem si sedla na patník a rozesílala emaily. S vděkem. Za digitální dobu i Frederikův odpolední spánek, kterému přizpůsobuju opravdu vše. (Odpolednímu  spánku  i Frederikovi.)

– taky jsem si vyzkoušela dopoledne mimo domov. Představovala jsem si, že budu pracovat v kavárně, zatímco bude o Freda postaráno. Něco jako J.K. Rowling, která napsala Harryho Pottera v kavárně. No, nezvládla jsem to. Tu volnost, to že mi nikdo nepřerušuje myšlenky, že můžu cokoliv. Objednala jsem si jídlo i kafe a místo abych pak pracovala, šla jsem zase domů. Stýskalo se mi, nebyla jsem motivovaná, nebyl to takový hype pracovat, když jsem o mikrovteřiny klidu nemusela bojovat. Na téhle dlouhodobější samostatnosti budu muset zapracovat. Frederik ji zvládá skvěle. Já vůbec.

– babička se zlepšila, tak bude moci jít po prvním kole voleb z LDN do domova. Jsou to skvělé zprávy. Moc se těším, až za jí přijedeme. Do LDN děti nesmí, což je v pořádku, ale babičce ten její „cukroušek“ děsně chyběl.
– MammaBoh byla s Fredem na jeho první výstavě. Zatímco jsem odešla na záchod. Něco mi říká, že to nebyla jejich poslední výstava.
– na poradě ke knize jsem přiznala, že se kromě syna, práce a nové kuchyně nevěnuji ničemu jinému a po odevzdané první kapitole jsem nenapsala už ani čárku. Nechápu, jak jsem to mohla říct nahlas, samotnou mě to vyděsilo. Přála jsem si zastavit čas a vrátit těch pár vět zpět, nebo alespoň předstírat problémy s připojením, ale nedostatek spánku způsobil, že můj dost zanesený sociální filtr přestal úplně fungovat a já se nezmohla na nějakou průhlednou, ale akceptovatelnou lež. Alespoň jsem autentická. A snad budu i stále zaměstnaná.
– mimochodem, pokud by někdo chtěl navrhnout kuchyň z Ikea, dejte vědět. Jak zacházet s online plánovačem bych mohla vyučovat.
– přihlásila jsem se s Frederikem na plavání. Kvůli němu se budu snažit tvářit spokojeně, ale při pomyšlení, že se budu svlíkat před ženami, které budou o polovinu mladší i hubenější se mi dělá blbě. Nikdy jsem se moc nestyděla, ale teď poprvé, kdy mám váhu jatečního poníka a vypadám jako stereotypní obrázek single mother z trailer parku, se na sebe nemůžu ani podívat. Natož aby se na mě dívali jiní.
– s dětmi jde všechno líp a rychleji. Jakmile jsem si nakoupila aplikace a kurzy pro zdravý vývoj dítěte, protože jsem pojala podezření, že se Frederik nějak špatně vyvíjí, tak se začal sám převracet a rovnou pérovat v kolenou a asi bude brzo lézt. A to jsem si ty prezentace kurzu nestačila ani přečíst. A jak panečku fungují! To není jako ty krémy na strie a celulitidu. Ty když nepoužíváte, tak se fakt nic neděje. Ale u dětí evidentně stačí jen pomyslet. A někdy ani to ne. Ostatně tak i Frederik vznikl. Podlomila se mi kolena, odložila jsem mozek a teď tu po nocích plánuju kuchyň s dostatečně velkou pracovní deskou, aby se k ní vešla učící věž. Co budu Freda učit, to zatím nevím, protože nejlíp umím Gin s tonikem a Aperol Spritz, ale na něco přijdeme.
– stále si nic nepamatuju, takže nevím, kdo to byl, ale někdo se mě nedávno ptal, jestli jsem si už našla partnera. Jste se po….?! Nenašla! Protože ho nehledám. Nevím co teď od partnera chci a dokud to nebudu vědět, tak nemá smysl se někde šponovat a hledat. Nezměnily se mi priority, stále bych chtěla muže, co si nemyslí, že Hemingway je nová rocková skupina, ale kromě té inteligence opravdu nevím, co by mělo být zaškrtnuto v dalších kolonkách. Takže se všichni uklidníme, jo?
– Musela jsem v sobotu do Ikea, abych si vyzkoušela šuplíky a velikosti talířů a jsem z toho stále traumatizovaná. Byli tam snad všichni a kdo tam nebyl, ten se tam chystal. Naštěstí se mnou šla Jana, takže to bylo úžasné, protože jsme se smály ve vánici, zkoušely různé vychytávky, vybíraly sedačku a přemisťovaly vybavení kuchyní (ok, to jsem dělala jen já), ale hlavně si povídaly. A to bylo na tom všem asi to nejhezčí. Mám obrovské štěstí, že ji mám. Že máme jedna druhou. A že se mnou jede do Ikea, protože to byla jediná možnost, jak se chvíli slyšet a vidět. Další rande máme v Baumaxu kde budu vybírat kachličky. Tomu se říká prosím pěkně efektivita!