Ležím na hotelu ve Špidlu, po tmě píšu deník a poslouchám, jak oddechuje syn, který leží vedle mě. Jo, krize došla i do pětihvězdičkových hotelů a nemají tu dětské postýlky. Protože je tu tolik dětí! Ležím a přemýšlím o mamince, kterou i s jejím tříletým synem hledali u Růžové hory. Bylo jí 40, měla malého syna, vyrazila s ním na dovolenou. Pohřešovali je. Celou dobu jsem si přála, aby se jednalo o týranou ženu na útěku, která za sebou zametá stopy, protože i když se to nezdá, hory i u nás umí být zrádné. Hledat někoho 3 dny v Krkonoších, dva dny po tom, co byl někde naposledy viděn, bohužel nesvědčí o dobrém konci. Prvních 24 hodin je nejdůležitějších.
Nepříjemná předtucha se dnes potvrdilo. Mám druhý den migrénu, ležím v posteli, kde se nesmím pohnout, jinak probudím Frederika a do tmy se modlím za jejich duše. A abych se ještě víc vyrajcovala, tak si představuji, jak matka objímá dítě, v posledních chvílích jejich života. Jo, hormony jsou fakt svině.

I když začínám deník smutně, tak ve skutečnosti tenhle týden stál opravdu za to!

Ignorování mých reklamací ze strany společnosti Dáme jídlo mě totiž tak nakoplo, že jsem vrátila všechny věci z e-shopů, zavolala znovu do DM, kde mám zablokovanou zákaznickou kartu, objednala kurýra a nahlásila, že chci vrátit Pranamatku. Taky jsem odeslala některé faktury, což se mi nikdy ještě v předstihu nepodařilo.
V boji za práva spotřebitelů jsem pokračovala kontaktováním společnosti Apple s požadavkem, aby mi vysvětlili, proč mi odečítají 25 Kč měsíčně, které se ale nedají v předplatném dohledat. Slečna na infolince byla moc milá, vlezla mi do mobilu a účtu a návodnými otázkami mi pomohla si vzpomenout, že už dva roky platím MammaBoh cloud, a tudíž mě nikdo neokrádá. Trapas to byl, ale nějak to posunulo energii, protože vzápětí mi přišel email od Dáme jídlo, že mi vrací peníze i s kreditem navíc, jako omluvou. Takže to bychom měli.
Asi by bylo fér přiznat, že do téhle mé zákaznické horečky se připletla i Ikea, kde jsem reklamovala nedodaný kus zboží, dostala hned peníze zpět s omluvou a prosbou, zda bych si ho mohla jít do oddělení znovu vzít, na což jsem milostivě přistoupila. Při nakládání do kufru jsem pak zjistila, že nedodaný kus jsem převzala, jen si ho nevšimla, protože byl rozložený. Což je můj kojící mozek zrovna v Ikea  vůbec nepředpokládal.
Zatím tedy po cestě za sebevědomým zákazníkem lehce klopýtám a zmítám se mezi rolí oběti infolinky a lunární krávou Karen, ale nikdo není dokonalý, že? Do Ikea jedu příští týden, tak ten (ne)dodaný kus poníženě vrátím.
Vánoce i to mezidobí před Silvestrem jsem zatáhla, díky čemuž jsem měla čas na rodinou, pohodu a mír v duši. Silvestra neslavím a na Nový rok jsem odjela z Prahy. Pozvala nás kmotra s kmotrem do Špindlu a zatím to bylo nejlepší, co se tenhle rok dělo. Pokud někde splaším čas, tak o tom i napíšu. Ale až po tom, co zavolám znovu do DM, kde jsem už od srpna člověkem se stále zablokovanou kartou. Ale o tom možná někdy jindy.

Krásný rok 2023 vám všem přeju! A pracujícím matkám a jejich dětem zvlášť!