Pozor, spoilery! Druhá série „Tohle nikdo nechce“ je tu, ale někde cestou trošku ztratila kouzlo té první. Možná mezi dospělými rozhovory a bílým plotem. Tady je recenze, tedy pár myšlenek, které mi při sledování hitu na Netflixu běžely hlavou. Kam se ztratil ten krásný, romantický a chytře vtipný miniseriál z loňska? Moc mě to nebaví, snad se to rozjede. Radši tomu dám ještě šanci, i když mám udělat tisíc věcí. Proč Adam Brody (sexy dokonalý rabín) působí tak unaveně a rozzáří se jen, když je ve scéně jeho skutečná manželka Leighton Meester? Ten její Chanel trojset nutně potřebuju. Stála ta změna v tvůrčím týmu opravdu za to? Opravdu tu lidé…
-
-
And Just Like That: recenze pokračování Sexu ve městě (2025)
Jak dopadlo pokračování kultovního HBO seriálu Sex ve městě? And Just Like That se snaží navázat na legendu, ale místo odvahy často přináší chaos. Seriál skončil podruhé a tentokrát s rozpačitým orgasmem. Pojďme na recenzi od Jany a pozor, text obsahuje spoilery. Kdykoliv slyším a vidím znělku HBO, hned se mi vybaví devadesátá léta a buď Sex ve městě, nebo Odpočívej v pokoji. Vzápětí se mi vybaví jiný okamžik, Samanthin výkřik: „Nikdo nebude šu..t starou p..u!“ Tenhle díl jsem bohužel tehdy sledovala u babičky a její výraz si taky pamatuju dodneška.
-
Proč se (ne)dívat na Emily in Paris
Obě jsme už tenhle seriál zkoukly. A obě z něj máme smíšené pocity. Víme, že o tomhle seriálu už psal kde kdo, takže jsme asi stejně otravné jako Emily v Paříži, ale zároveň víme, že i tak si nás přečtete, stejně jako se na seriál nakonec podíváte. A pak nám dáte za pravdu. Boh: Proč se dívat? (+) Proč se nedívat (-) + V seriálu hraje Paříž – Přestože se seriál opravdu natáčel v Paříži, tak mám celou dobu pocit, že jsou to kulisy. Buď je to digitální kamerou nebo herci, ale seriál mi připomíná argentinské telenovely, na které koukala má babička.
-
Wanted – poprvé a naposled
(Boh) Lístky na Wanted – ano, ta show v Lucerně s Peckovou – jsem dostala k Vánocům od mé matky, čtyři měsíce před premiérou. Od malinka s MammaBoh chodím do divadla, na komentované výstavy do galerií a na Pražské jaro, jen teď je to tak nějak svobodnější, než když jsem byla malá. Jednak už u toho nemusím nosit ty kousavé bílé punčocháče a černé lakovky z NDR, které mě na konci divadelní sezóny vždycky tlačily, a taky si u baru můžu dát šampus a chlebíček, což je naše nová tradice. (Od mé plnoletosti, samozřejmě. Takže jen pár let…) Tohle kombo (chlebíček a šampus) si dáváme dvakrát. Před představením a o…
-
DÍTĚ BRIDGET JONES
(Boh) „Jdeme s Miluškou na Bridget, nechceš jít taky?“ zavolala má matka v pátek, v půl druhé odpoledne. A jelikož jsem měla dost ohavný den v práci, což se nestává sice tak často, na druhou stranu poslední dobou mi slunce v kanceláři moc nesvítí, a Fatalka se na shlédnutí Bridget Jones dohodla s jinou kamarádkou (my dvě jsme přeci jen kolegyně, že…), tak jsem na to pozvání kývla a vyrazila na Bridget. Znáte ten pocit, kdy je vám tak těžko a smutno, že jediné co chcete je vidět svou babičku, která tu už bohužel není, nebo alespoň kamarádku, které nic nemusíte říkat, jen si vedle ní lehnout na zem a…
-
Recenze knihy: CO MĚ NAUČIL TUČŇÁK (Tom Michell)
(Boh) Jednoho dne nás oslovila agentura s tím, jestli bychom nechtěly psát recenze na knihy. Z nějakého důvodu usoudili, že čteme knihy… Asi proto, že jsme schopné napsat post o více než 400 znacích, který má nějakou strukturu, vystudovaly jsme vysokou školu a narodily jsme se před devadesátkami… Toliko k naší kvalifikaci.
