(FF) Když něco sním a nikdo to nevidí, je to jako bych to nesnědla. Tolik k jarní dietě. Sebelepší nápad je vám na nic, pokud se o něm nikdo nezdozví, nebo pokud čekáte s jeho realizací na ten nejlepší čas. To je prostě jako s tou lahví vína schovávanou na speciání příležitost a schovávání krásných šatů na rande s tím pravým. K čertu s tím. Emoce jsou bezpečné. Ať žije kineze. Po třicítce by už nikdo neměl dělat recepční, servírku nebo nosit dva cůpky, laciné pestrobarevné holínky nebo flitrové tričko. Stěhování a zařizování domácnosti je sice zábavné, ale taky únavné. Nejspíš proto lidé žijí v páru, že. V pivnicích mají…
-
-
Co jsem se naučila v únoru
(FF) Když toužíme po hluboké, ušlechtilé lásce a někdo nám nabízí laciný flirt, máme plné právo ho odmítnout. Když to nezabere, máme plné právo poslat ho do p…elhřimova. S teroristy se opravdu nevyjednává. Afirmace a mudry fungují. Není nic špatného na tom opustit lidi, se kterými se necítíme šťastní a nejsme sami sebou. Čas je nejcennější komodita v životě. Měli bychom dobře přemýšlet, za co jej směňujeme. Všechno se mění, nic není konečná. Láska a dobro jsou nad vším. Vždycky zvítězí. Vždycky tu jsou. Když někoho milujte, znamená to i to, že ho necháte jít. Pokud se milujete, pak se vrátí. Nebo se vrátíte vy. Neshnijte na polštářích laciné stagnace (D.…
-
Co jsem se naučila v lednu
(FF) Nomen omen. Když máte opravdové přátele, tak nemáte opravdové problémy. Nestříhejte si přiopilí konečky vlasů. Nikdy. Ani trošku. Když andělovi seberete křídla, svou cestu zlehka odkráčí. Co můžeš udělat hned, udělej hned. Pozor na vietnamské pikolíky. Během pěti vteřin se na vás a vaši kamarádku dokážou podívat tak, že zčervenáte a ještě půlhodiny se chichotáte jako puberťačky při prvním flirtu. Ach, ta asijská vznešenost chrámového mistra v kombinaci s očima temnýma jako barmská džungle…. Co to plácám? Kdo zajede, ten vyjede. „Naplňujeme-li své sny, získáváme energii, naše cesta se jakoby rozšiřuje a zjednodušuje. Naplňujeme-li očekávání druhých, jsme víc a víc vyčerpaní, oddělení od sebe a naše cesta se zužuje…
-
Co jsem se naučila v roce 2012
(Boh) Po vzoru Fatalky a její rubriky „co jsem se naučila…“ jsem se rozhodla zhodnotit pro mě velmi rušný rok 2012. Zde je malá rekapitulace toho, co jsem se v roce 2012 a v čínském roce draka, který se zvolna blíží ke konci, naučila: Naučila jsem se, že Vesmírná rovnováha a teorie mávnutí motýlích křídel existuje a opravdu funguje. Takže když jednomu vezmou řidičák, jiný díky tomu získá dostatek prostoru, aby se naučil řídit. Ať už se mu to líbí nebo ne. Když se s někým rozejdu, je lepší mu nepsat sms, emaily ani mu nevolat své pocity, i když jsem na to zvyklá. Přestože mi to sdílení schází. Je to jen…
-
Co jsem se naučila v prosinci
(FF) Když něco nevíš, tak se zeptej. Potom už bývá většinou pozdě a člověk je zbytečně za pitomce. Nebo má problémy v práci. Nebo obojí. No já o té kalkulaci fakt nevěděla, paní řídící… Pokud máte pocit, že na vás lidé na ulici divně koukají, buď máte roztržené punčochy, zpíváte si moc nahlas nebo se jakoby nenápadně smějete veselé historce z prožitého dne. Nebo všechno najednou. Ale mně opravdu přišlo, že si ty vánoční písničky z Lásky nebeský nezpívám tak nahlas. I když po třech svářácích… A propo – tři svařáky na lačný žaludek zajistí veselý večer, ale lehce chmurnější ráno. Je lákavé pod vlivem vánoční nostalgie podlehnout šťourání se…
-
Co jsem se naučila v listopadu
(FF) Všechno se jednou provalí. To, že máte blog, to, že chodíte na divná rande s ještě divnějšími muži i to, že jste předstírala, že něčemu rozumíte a přitom o tom víte asi tolik jako o českém varhanictví nebo Bunsenově kahanu. Když je nejhůř, pomůže Hříšňák, vaření, rtěnka a krásné oblečení. I ve chvíli, kdy všechno ostatní selže a zamotá se. Slova jsou jen slova a činy jsou činy. Člověk by měl sčítat požehnání, ne problémy. Žij ze své představivosti, ne ze své historie. Při podzimních depresích pomáhá světlo. Světlo z ledničky. Odpustit druhým je těžké. Odpustit chyby a špatné rozhodnutí sám sobě je ještě těžší. A úplně nejtěžší je…
