(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…
-
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Po mnoha a mnoha letech jsem stála na sjezdovce. A pochopila, že jak na sněhu, tak v životě se nesmím bát to pořádně rozjet. A když se to rozjede, nesmím se leknout. Však on mě někdo chytí. A že když nepadám, (ly)žiju pod své možnosti. O tom, jak se na sjezdovce nepočurat, vás už informovala Bohyně. Naučila jsem se krásný citát od Marilyn: “If you can’t handle me at my worst, then you sure as hell don’t deserve me at my best. ” Nechci se zahazovat s průměrností a středním proudem. Hedvábné ubrusy jsou krásné, stejně jako stříbrné příbory, vytříbená společnost a hovor o umění. A stejně krásné je…
-
Co jsem se naučila v únoru…
(FF) Jestli chceš všechno stihnout, zpomal. Když se z života odstraní nefunkční a destruktivní věci i vztahy, uvolní se místo pro nové. Uvolní se místo pro radost. Nejlepší je sníst tu žábu hned ráno – udělat tu úplně nejvíc nepříjemnou věc, co mě ten den čeká. Jistota je jenom v tom, že žádná jistota není. Když máte problémy se svlékat před cizími lidmi, jeďte do lázní, kde vás zavřou do kabinky a řeknou: „A teď do hambata!“ A když tam pak pobíháte mezi lidmi jen v prostěradle, zatímco zpoza otevřených dveří na vás koukají chlapi v teplákách, stud zmizí stejně rychle jako vaše touha si v lázních hlavně odpočinout. Od…
-
Co jsem se naučila v prosinci (zatím)
(FF) Prosinec je krásný a nesmírně náročný. A poučný. A rozhodující. Je čas se rozhodnout, co s sebou vléct dál a co nechat jít. Věci, vztahy, činnosti, cokoliv. Kritérium je jednoduché – přináší mi to radost? Teprve když uděláme něco, co jsme nikdy neudělali, můžeme dostat něco, co jsme nikdy neměli. Tichá voda břehy mele. A ty břehy se jednou utrhnou. Věci nemusí být dokonalé, aby byly krásné. Nakupování je taky sport. I po druhé v noci se mohou stát dobré věci. Stejně jako ve dvě odpoledne. Že když jste s těmi důležitými lidmi, čas přestane existovat. Následky téhle zvláštní časové smyčky se sice druhý den projeví, ale… Že když…
-
Listopade, listopade…já teda vydržím (zatím)
(Boh) Listopad byl jako horská dráha se zastávkami u Santa Clause a samotného Lucifera. Dostala jsem vše, po čem jsem toužila, ale nic nebylo zadarmo. Někdy jsem se musela snažit míň a někdy víc. Občas jsem ztrácela víru v dobro, v samu sebe a někdy jsem naopak blahořečila mé „dolče vitě“. V listopadu jsem si vybojovala zimní bundu a nečekaně dostala novou postel. Urvala v mrazu a tmě co se dalo, ochutnala husičku a zamilovaně s Drahým tančila ploužáčky. Dostala jsem v práci přidáno a můj domácí mi konečně nainstaloval myčku. Na oplátku jsem dostala vyúčtování, které se mi moc nelíbilo, bylo narušeno mé soukromí i důvěra a aby toho nebylo málo, ucpaly se mi všechny odpady…
-
Co jsem se naučila v listopadu (zatím)
(FF) Že peníze pocit štěstí nepřinesou. Ale je fakt, jak říká Julia Roberts, že je mnohem lepší brečet v limuzíně než v ojeté škodovce. Že věta „Dám si teď na chvíli s randěním pauzu.“ způsobí pravý opak, záplavu pozvánek, stalkery a nečekané eskapády. Škoda, že jsem to nevěděla dřív. Že vybrat si písničky na vlastní svatbu i pohřeb je svým způsobem morbidně uklidňující. A zodpovědné. A doufám, že předčasné. Že mám právo fňukat, být naštvaná a na nic nevěřit. Mám na to právo přesně jeden večer. Pak musím vstát a prostě jít. Že některé bolesti nespraví ani Dior. A že HM Versace není nic pro mě. Že mi nesmí záležet…
