(FF) Takzvaní bojovníci za pravdu nosí často pokrytecky ty nejbělejší košile. Nikdy není příliš pozdě, nikdy není příliš brzo, řekla perfektně upravená paní (babička) na zahrádce Colosea, kde jsme seděly s Bohyní, a zachrastila drahými náramky. Nenechat si do vztahu kecat. Všichni vědí, co je správné. Ale co je pro vás osobně nejlepší, víte jen vy sami. Takže vyslechněte druhé, ale zařiďte se podle svého (srdce a rozumu). Výjimka platí v případě, kdy někdo chodí s kriminálníkem, alkoholikem, zhýralým rockovým muzikantem nebo notorickým děvkařem. Pak jí (mu) kecejte do vztahu všichni. Jít na večeři s bývalým je průšvih. Jít tam po degustaci italských vín je velký průšvih. Asi jako detoxikace a…
-
-
Co jsem se (ještě) naučila v červenci
(FF) “It was inevitable: the scent of bitter almonds always reminded him of the fate of unrequited love.” ― Gabriel García Márquez Nebudu v noci jíst tatarák. Nebudu už nikdy jíst tatarák. Singl život je úžasný. Ale znamená i to, že když se vrátíte z cest, nikdo nečeká v příletové hale. Doma čekají jen uschlé kytky ve vázách, zvadlé v květináčích a zkažená zelenina v lednici. Taky studený sporák, zima a prázdná postel. Ale dá se to přežít. A druhý den už je líp. Mnohem líp. Na pilu tlačit netřeba. Frank Sinatra se dá poslouchat v každém ročním období. Nejnádhernější lidé, které známe, jsou ti, kteří znají porážku, znají utrpení,…
-
Co jsem se naučila v červenci (zatím)
(FF) Mysli srdcem. Láska není pro muže leitmotivem života, tak proto. Důležitější jsou po zralé úvaze i jiné věci jako rozum, pohodlí a zvyk. Proto jsou s ženami, i když by podle našeho názoru mohli mít lepší, chytřejší a sofistikovanější. Pro ženy je láska leitmotivem, tak proto. Proto na ni čekáme, dokola rozebíráme své vztahy a neúnavně hledáme to nejlepší. S opálenou kůží nejlépe funguje bílé oblečení a zlaté šperky. Když je na výběr mezi rybou v těstíčku, jatýrky a jehněčím, vždycky sáhni po jehněčím. A vydatně zalít místním pivem. Nikdy nemluv s plnými ústy. Žádné sdělení na světě není tak důležité, aby muselo být doprovázeno rozšmelcovanými bramborami nebo karotkou. Kromě „Pomoc, dusím se!“.…
-
Co jsem se naučila v červnu
(FF) Velice stručně: Naučila jsem se, že i když se dva lidé opravdu milují, nemusí spolu být a někdy spolu ani nejsou. Život není hollywoodský film (pro zasvěcené „barevná kravina“). Znám ve svém okolí dva případy. Dobře, se mnou tři. Prostě to tak je a my zatím nevíme proč. Jediné, co můžeme dělat, je to přijmout a doufat. Že to má smysl. Že je všechno tak, jak má být. Když se budu koupat, pak dlouho zevlovat v mokrých plavkách a pak budu do noci venku, nastydnu. Ať je mi 16 nebo 31. Mládí zas tolik nehřeje. (To mluvím o těch 16). Můžu být na Boha (vesmír, nekonečno, jakkoliv to chceme…
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Moje nerozhodnost způsobuje, že o mém programu, směřování a mně samé ve finále rozhodují jiní. Musím si na to dávat pozor. Nejez mango před deštěm. Zalézají do něj paraziti z kůry stromů. Když kvetou akáty, berou úhoři. Koupala jsem se venku už čtvrtého května! A protože jsem z toho měla radost, ani jsem nedostala rýmu. Problémy většinou mají jednoduché řešení. Někdy stačí nechat to plavat, jindy zeptat se toho správného člověka. Naučila jsem se, že člověk může dělat opravdu, co chce – chovat pumu, malovat obrazy s použití sperma nebo se cpát měsíc jen chřestem. Ani jedno z toho vyzkoušet nehodlám, ale je dobré ze setkání se všemi těmi…
-
Co jsem se naučila v dubnu?
(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…