(Boh) Mám úchylku, nerada vyhazuju jídlo, chci být zorganizovaná a tak…mrazím všechno. A pak to samozřejmě nejím. Protože co kdyby to bylo kontaminovaný, že jo. Můj mrazák je archiv, ve kterém lze cestovat v čase. Najdeš tam všechno – od půlky banánu (kterou jsem určitě chtěla použít do smoothie) až po neidentifikovatelný hnědý, červený, oranžový cosi, co kdysi dávno bývalo omáčkou, rozmačkanými jahodami, mletým masem nebo polévkou.A ano, vím, že bych si to měla popisovat. Jenže s malým dítětem má doma lihovku jen destruktivní typ a zároveň já nesnáším (ošklivé) popisky na čemkoliv. Proto mám taky ve špajzu potraviny v neoznačených boxech, což přináší mnoho zábavných historek. Ale dost o…
-
-
Kdybych to věděla ve třiceti…
(Jana) Kdybyste se mohli vrátit o deset let zpátky, co byste poradili sami sobě? Já si vybavuju, že mi bylo třicet a cítila jsem se tak nějak… mezi. Už jsem nebyla ta holka po škole, ale taky jsem se necítila jako „dospělá žena, která má vše vyřešené“. Až později jsem pochopila, že na nějaké „vše vyřešené“ a „splněný to do list“ se nehraje. Přeskakovala jsem mezi sny a povinnostmi, mezi plány a pochybnostmi. Řešila jsem vztahy, práci, peníze, tělo, i to, jestli jsem dost dobrá. A hlavně jsem měla pocit, že je pořád ještě dost času. Jenže čas je zvláštní věc. Ohlédnu se zpátky a říkám si: kdybych tehdy věděla…
-
And Just Like That: recenze pokračování Sexu ve městě (2025)
Jak dopadlo pokračování kultovního HBO seriálu Sex ve městě? And Just Like That se snaží navázat na legendu, ale místo odvahy často přináší chaos. Seriál skončil podruhé a tentokrát s rozpačitým orgasmem. Pojďme na recenzi od Jany a pozor, text obsahuje spoilery. Kdykoliv slyším a vidím znělku HBO, hned se mi vybaví devadesátá léta a buď Sex ve městě, nebo Odpočívej v pokoji. Vzápětí se mi vybaví jiný okamžik, Samanthin výkřik: „Nikdo nebude šu..t starou p..u!“ Tenhle díl jsem bohužel tehdy sledovala u babičky a její výraz si taky pamatuju dodneška.
-
7 důvodů, proč je chůze skvělá terapie
„Proč tolik chodíš?“ zeptá se mě občas někdo. Chození je vedle psaní jednou z činností, které mě příjemně definují. Navíc – po chůzi se báječně píše. Takže chodím, protože: Vyčistím si mysl. Moje hlava je často přeplněná. Je to jednak tím, jaká jsem (všechno analyzuju a overthinkuju až do mrtě), jednak mojí prací – píšu, čtu, hledám si informace, dělám rozhovory. A někdy je toho moc. Během chůze se všechno v hlavě pěkně protřese, vytrousím to nepotřebné, k mnoha věcem si doslova dojdu. Vždycky se vrátím s lepší náladou i optimističtějším pohledem na svět. Je to fyzická aktivita, kterou tělo bez problémů zvládá. Občas prosedím doslova měsíce bez hnutí u…
-
Jak Jana vydávala první knihu
Kniha Okvětní plátky dní je od prosince na světě, na křtu teklo proudem nejen šampaňské, ale i slzy dojetí, a to pro mě byla ta nejhezčí odměna. Doufám, že se vám bude líbit! Vše, co o knize potřebujete vědět, najdete na www.okvetniplatkydni.cz a na mém webu janauhlirova.cz pod záložkou Knihy. Rozhovor o knize si můžete zdarma poslechnout v našem podcastu od 8.3. na Spotify nebo na www.youtube.cz, případně na forendors.cz nebo na herohero.cz.
-
Láska je výstřel do tmy, aneb divoký mustang a vlčice samotářka
Nikdo nic. Protože se nás pořád ptáte, proč jsem rok a půl žila v Budapešti a teď jsem zpátky v Praze i na blogu, mám pro vás jeden příběh if you are interested. Jo, s tou angličtinou jsem otravná, ale žila jsem ve vztahu, kde se komunikovalo anglicky a teď jsem v jednom týmu, kde se taky mluví anglicky. Zvyknete si :). Doufám. Seznámila jsem se uprostřed pandemie. S Maďarem. Na brazilské noci. V Egyptě. On si myslel, že jsem neohrožená holka, která se ničeho nebojí a šnorchluje strašně daleko od mola, a já jsem si myslela, že to má v životě srovnané. Jenže věci jsou jiné, když se o…
