(Boh) Nedávno se v rámci Porozchodového klišé na našem blogu rozvinula diskuze na téma kterak ze své hlavy vytěsnit strašné vzpomínky na nevydařenou lásku. Vanilka i Harimata se přiznaly, že obě v určitém období svého života vymazaly vzpomínkovou mapu, kvůli člověku, který v ní vytořil ohavný bolavý kráter. Tak trochu Věčný svit neposkvrněné mysli, který jsem si sama vyzkoušela. Někdo vám ublíží, zažijete něco ne moc extra a lup – vymázneme tu křivdu z paměti. Ovšem i se vším, co se v té době dělo. Nevím, jestli jsem v minulém životě byla řezníkova (nebo lépe chirurgova) dcera, ale čím jsem starší, tím míň takové postupy schvaluju. Považuji to za malování internačních táborů na růžovo. Nebo ještě…
-
-
Když mě opustíš, ztloustneš
(Boh) „Když mě opustíš, ztloustneš, budeš nespokojená a možná se ti i stane nějaký úraz!“ řekl mi v létě s jiskrou v oku. Trochu mě zarazilo, jak na to přišel, kde se v něm vzala ta jistota, a hlavně proč si myslí, že ho chci opustit? Přišlo mi to jako hloupost a tuhle informaci jsem vypustila ze zřetele. Ale když o tom teď zpětně přemýšlím, už v té době jsem ho chtěla opustit, jen jsem na to neměla odvahu, dostatek odhodlání a hlavně důkazů. Právník se prostě nezapře. Potřebovala jsem si být jistá. A tak jsem vyčkávala, sbírala odvahu i důkazy a jednoho listopadového odpoledne k tomu všemu došlo. Tušila…
-
Inzerát na víkend
(Boh) Jasně, je to líbívý cajdák. Jako všechno od Kryštofa. Ale co byste poslouchali vy, při vybalování krabic? Bacha?! Asi ne. No, a jak už to v tomto našem malém rybníčku českého showbusinessu bývá, někteří interpreti se hrají neustále, ať už napíší cokoliv a jiní nikoliv. A tak mi z rádia posledních čtrnáct dní hrál neustále Kryštof svůj Inzerát. A víte co, vůbec mi to nevadilo. Díky divadelní průpravě jejich texty nejsou tak hloupé a když za sebou zavřete 25let života na jednom místě a v tom novém tančíte mezi krabicemi, je fajn slyšet, „že bez konců, prostě nejde začít od-za-čát-ku!“ Ať už to znamená cokoliv. Pro mě je tahle…
-
Co dřív?!
(Boh) Nemám zdání, co bych měla dělat dřív. Jestli zaklidit oblečení, umýt nábytek, vyházet kde co, srovnat šanony, jet nakupovat do Ikea, nechat vyčistit koberec, přečíst návod k DVD, pračce, myčce a domácímu kinu nebo se prostě na všechno vykašlat a jít si konečně lehnout a v klidu se vyspat. Po třech týdnech si to nejen zasloužím, ale já to bytostně potřebuju! Zjistila jsem, že žiju na zvláštní vlně automatismu. Automatismu a bezradnosti. Přiznávám, že jsem tak bezradná, že neustále posouvám krabice sem a tam, abych zjistila, že právě tady je na ty předměty skvělé místo, ale bohužel jsem stále nebyla v Ikea, abych ty předměty bylo kam dát, nebo naopak s nadějí v srdci…
-
Vyzkoušely jsme – pečenou kozu
(Boh) Náš blog není o jídle, a proto ani tento příspěvek nebude aspirovat na recept roku. Spíš bych se chtěla podělit o své zážitky. Přestěhovala jsem se do bytu, kde je trouba. To není asi tak nic zásadního, pro člověka, co troubu má. Jenže já téměř 30let žila v kuchyni se sporákem a mikrovlnkou. Pekla jsem leda tak o víkendu s babičkou na Kladně. Kuře a bublaninu. Zbytek jsem v Praze řešila Remoskou nebo mojí chytrou mikrovlnkou s šestým smyslem. Pod dojmem budoucí úžasnosti jsem se rozhodla vařit. Vyrazila jsem tedy na nejlepší farmářské trhy v Praze (o těch někdy později) a nechala se inspirovat. Farmářka z kozí farmy v Kojetíně byla strašně milá, vysvětlila mi,…
-
První noc v novém bytě
(Boh) „První noc v novém bytě… Co se ti asi zdálo ? Svíralas křížek z mědi, až mě to polekalo. Já vím, že máme málo: jen stůl a v láhvi chvojí…Stůl, co nás rozděluje. A zároveň nás spojí.“ Tahle písnička mi hraje v uších celý den. Nesvírala jsem křížek z mědi, ale jinak jsem si dala svou první noc v novém bytě. Vždycky jsem si chtěla tu chvíli prožít. A už je to tady. Mám málo, jen stůl, židle jsou někde u truhláře, povlečení v černém pytli, měsíc se v okně rozhodně neblýskal, jen neony Hudy sportu osvětlovaly stěnu proti posteli. Ráno mě probudilo sluníčko a i když jsem se…