(FF) „Ech mmmd vemuu gjoo deifcní voudu,“ prosím v lékárně. Ano, byl to trochu nerozum a zpupná hrdost, jít na zákrok s osmičkami (zubama, co jinýho?) sama a bez doprovodu, ale to už je teď jedno… Milý hezký lékárník na mě soucitně kouká. Pokusím se proto o sexy úsměv, protože na další čtyři dny potřebuju pečovatele, a z pravého koutku mi ukápne krvavá slina. Ano, vážení, takhle vypadá pokus o flirt, kdy vám vezmou zuby a jste sakra pořád singl, což vám normálně nevadí. Jenže teď vám to asi vadí. Popadnu dezinfekční vodu a z lékárny uteču. „Ať je vám líp!“ volá muž z lékárny, co mohl být můj, kdybych nevypadala…
-
-
Co jsem se naučila v dubnu
(FF) Nejvoňavější odrůda růží se prý jmenuje Norma Jeane, na obalu má obrázek Marilyn Monroe. Mám ráda Marilyn a tyhle květy jsou prý velké a bílé, říkala květinářka v naší ulici. Tak kdybyste tenhle fakt potřebovali na květen a červen, tak už o něm víte. „Nemusíte být odborník, abyste druhému pomohli, někdy stačí obyčejná lidskost. Naslouchat druhému, obejmout ho a říct, že všechno bude v pořádku,“ řekla mi v rámci rozhovoru dívka, se kterou jsem připravovala článek o její nemoci. Pravdu má. Jen na to někdy zapomínáme. Nevíme, čím procházejí lidi kolem nás. Netušíme, co se děje v jejich životech a někdy (sama to znám) odsoudíme druhé dřív, než je opravdu…
-
Naši drazí milenálové…
(FF) Rozmohl se nám tady takový nešvar. Mileniálové si (nezávisle na sobě) mně a Bohyni stěžují, že je nebereme v potaz. To je, moji milí dřevorubci a rybáři, hrubý omyl. Zdánlivě vás nebereme v potaz, protože: Bohyně je na trochu odrostlejší ročníky, já jsem jako smrt a beru všechno, jak to přichází (v tempu jedno rande ročně), protože mám času dost a vajíček ještě asi pět, takže v pohodě. Pravda je, že mě nenapadlo, že když mě na rande zve někdo, komu je 24, 25 +, tak to myslí vážně. Prostě jsem to přešla, jako když zabloudíte v supermarketu. Jenže když nás tihle muži začali konfrontovat, psát nám a ptát…
-
Žít a nechat žít
(FF) Singl ženám se dostalo v médiích minulý týden nečekaně hodně prostoru. Od debat typu „Je singl žena běžný občan?“ (ne, není, jak pravila už Bridget Jones, máme pod šatama šupiny a to nám možná brání v běžném životě, že?) až po seriál Singl lady. Vzhledem k tomu, jak podivné reakce , singl ženy pořád vzbuzují, vězte, že: Nejsme chudinky, které obléhají kliniky a žadoní o umělé sperma. Nevíte, jak nás zobrazit v umělecký tvorbě? Nejsme jenom sexem posedlé alkoholičky s problematickým vztahem k otci. Ženy, co znám (ano, protože my singlové se sdružujeme stejně jako páry, nebrečíme samy doma nebo neběháme od milence k milenci), sex většinou nemívají (není…
-
Duše se skládá z obrazů a jiné radosti života, aneb co jsem se naučila v březnu
(FF) Začnu dvěma citáty, které jsem někde za uplynulý měsíc přečetla, ale vzhledem k tomu, jak rychle teď všechno plyne, fakt netuším kde: Merle Worth řekl, že duše se skládá z obrazů, nikoli z myšlenek o obrazech, a Chriss Voss zase upozornil, že „Čím bezvýznamnějším se někdo navenek činí, tím důležitější pravděpodobně je (a naopak).“ Hezké, ne? A pravdivé. Můj šikovný doktor mě pořád tvrdohlavě oslovuje „paní“. I když jsem na registračním formuláři jasně zatrhla, několikrát zakroužkovala „svobodná“ a přidala i pár vykřičníků. Možná jsem neměla přidávat ten grafický návrh našeho svatebního oznámení. Čert ví. Ti dnešní muži. Naštěstí už mi k narozeninám skoro nikdo nepřeje muže. Všichni už vědí, jak…
-
NIKDO TAM NECHTĚL JET
(Boh) Bylo to daleko. Byla to SVL (sociálně vyloučená lokalita). Byl to Moravskoslezský kraj. Byla zima, náledí, a když se rozdělovaly trasy, tak tam prostě nikdo nechtěl jet. A tak tam poslali mě. Pražačku. Třetí generaci Vltavou křtěnou. A já jela. Do Osoblažska, Frýdku-Místku a Bohumína. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Nejsou to Teplice, Ústí, Kadaň, ani Varnsdorf. Je to BANIKPIČO.
