• Co se nám honí hlavou

    Neatraktivní amorální neurotička

    (FF) Názvem v titulku byli v 50. letech označováni singles v Americe. Označení singles a povědomí o nich se pomalu rozmáhá i u nás. Za neatraktivní amorální neurotičku mě asi považuje paní v supemarketu, kam chodím obden a s potutelným úsměvem a nadějným výrazem vyzvídá, zdá už mám konečně chlapa. Jakéhokoliv strejdu, protože lepší vrabec v hrsti, že… Amorální neurotička jsem možná i pro starší příslušníky své rodiny, protože přece není normální, aby byla pořád sama a kdo dlouho vybírá… znáte to. Mé kamarádce zase babička řekla, že si klidně mohou promluvit o tom, že je lesbička. Mno. Singl život není pro každého. Přináší, tak jako všechno, své slasti i…

  • cestování

    Světoběhny aneb Spojené národy v posteli

    (Boh) Nedávno jsme si s Fatalkou povídaly na téma multikulturalismu v posteli. Pokud hodně cestujete, pohybujete se ve vybrané společnosti a mluvíte plynně několika jazyky, pak máte o zábavu a velkou divezitu postaráno. S ohledem na fakt, že náš blog čtou i rodinní příslušníci, nešly jsme nakonec se svým výčtem až do takových detailů, jak by si asi někdo představoval. Ale i tak se jedná o celkem slušnou sešlost. Jedna z nás byla inspirací velmi, ale velmi slavnému malíři a ta druhá zase jednoho malíře velmi milovala. Jedna byla rozptýlením soudci mezinárodního tribunálu v Haagu a ta druhá popletla hlavu chirurgovi z New Yorku. Pokud se na to podíváme ze statistického…

  • Co se nám honí hlavou

    It takes two to tango

    (Boh) V angličtině se říká It takes two to tango, neboli jak se říkalo u nás doma Na všechno musí být dva: jeden co to dělá a druhý, co mu to povolí. Jsou tance, které se dají s přehledem tančit bez partnera, ale když se dostáváme na klasiku, je tu jediná možnost. Pár. Miluju tanec v jakékoliv podobě a na dobu, kdy jsem s Drahým chodila do kurzů společenského tance strašně ráda vzpomínám. Myslím si, že právě tanec je něčím, co prověří nejen váš vztah, ale i váš charakter. Už po prvním taktu se projeví, kdo je vůdčí osobností a jestli mezi vámi panuje důvěra. Jestli jste ochotni tomu druhému prominout malé přešlapy a…

  • Co se nám honí hlavou

    Kdyby láska stačila

    (Boh) Miluju seriál Chirurgové. Tedy vlastně Grey´s Anatomy. Nemám ráda českou verzi, nemám ráda dabing ani hlasy některých herců (například v češtině je Izzie ukňučená padavka, ale v originále je to hustá holka z ghetta). Vzpomínám si na jeden díl, který mě strašně oslovil (ne že by to tak nebylo neustále, ale tenhle stál opravdu za to). Na pohotovost přivezli raněné ze srážky metra a hlavními pacienty byla krásná dívka, která byla společně s dalším mužem probodnutá tyčí vejpůl. Pointa byla v tom, že nebylo možné pacienty oddělit tak, aby jeden z nich nezemřel. Dramatičnosti na věci přidával fakt, že pokud se nebude postupovat dostatečně rychle, zemřou oba. Jedinou cestou bylo vytažení tyče. Ten, z jehož strany…

  • Co se nám honí hlavou

    Boty jako barometr vztahu

    (Boh) Bude to znít hloupě a prázdně, ale boty jsou pro mě vším. Symbolem luxusu a úspěchu – to když si jdu koupit jeden pár těch vysněných do Beltissima, symbol odhodlání něco změnit a to v podobě nových běhacích bot, které hodlám vyvenčit v posilovně, symbol nezávislosti, čímž jsou pro mě moje odrbané Converse a taky něčím, co mě dokáže uklidnit. Vzpomínám si, jak jsem po ošklivém zážitku na maloměstě, kde můj drahý přítel bydlí, musela hodinu sledovat novou kolekci od Louboutina, aby mi z těch všech tříbarevných melírů, sportovně elegantních outfitů, odrostů, kapsáčů a ošklivých bot nehráblo. Pokud se zastavím u svého přítele, dalo by se říct, že boty v našem vztahu hrají velkou…

  • Co se mi líbilo

    Remarque, jak jinak

    (Boh) Má kamarádka na FB zveřejnila úžasnou věc od Remarquea. Přečetla jsem si ji večer, když jsem se dostala domů a celou noc mě ta slova provázela. Ráno jsem se asi tak trochu unáhlila a svému příteli ten text poslala. S obrázky od René Magritta. Takže teď to tak vypadá, že se asi vyděsí a opustí mě. I když, možná by to bylo dobře, protože pokud nesnese nápor klasiky a stále se po více jak roce a půl bojí vyznání, není to muž hodný Bohyně. (no, necháme se překvapit. Ještě je tu naděje, že se dopis ztratí. Romanticky jsem ho totiž poslala poštou…ups) Tu však jsem náhle viděl, že mohu…