(FF) Když život neví, jak vám dát najevo, že máte fakt začít s dietou, kterou slibujete od Vánoc, zaručí, že vyhlásí v obchodním centru evakuaci ve chvíli, kdy jste přejedená suši a je čas na zákusky. Pět minut jsme nechápaly, co se děje, tak jsme jedly dál. Ani v této dramatické chvíli kamarádka neváhala a klopila do sebe víno jak o život, přestože o život možná mohlo jít, a protože to víno „ je přece tak dobrý, že ho tady nenechám, evakuace neevakuace“. Já jsem se alespoň v běhu ven chtěla seznámit s příslušníky policie, když už z toho nic víc nebude, ale vykázali nás do chráněného prostoru, pěkně za zábrany.…
-
-
Pomalu zase začínám věřit
(FF) Nechávám tomu volný průběh. Odevzdám to životu. Zjistila jsem, že mě nebaví chodit na rande, postopadesátkrát vyprávět svůj příběh, setkávat se s muži. Znovu říkat, kdo jsem, co jsem, proč jsem, jak jsem, co chci a nechci, pro co stojí za to žít a za co bych se bila jako lvice, i když jsem beránek. Nechce se mi, často to nejsou lidé, se kterými bych měla a hlavně chtěla něco sdílet. Proč to absolvovat? Jen kvůli tomu, abych měla po ruce nějakou historku, až se zase někdo zeptá, jestli UŽ (konečně, proboha, vzpamatuj se! jak takhle můžeš žít?) někoho mám? První rande může být zábavné, ale ne první rande…
-
Co jsem se naučila v červenci
(FF) Co se léta týče: Pro sebevědomí moderní ženy je dobré se hned zkraje léta vyspat s někým, kdo se vám už nikdy neozve, zaplatit dost peněz za seznamku, na které vám skoro nikdo nenapíše, a pak odjet do Itálie (blondýna! Itálie!), kde si vás nikdo nevšimne. Vyzkoušeno za vás. Tedy abych nebyla nespravedlivá, všiml si mě obstarožní ženatý číšník, co mi rafinovaně napsal na vizitku pizzerie svoje číslo, a abych si ho všimla, roztáčel svůj tác jako fidget spinner. Pak už se jen stačí spálit jak prase (Homolkovi na dovolené, part I) a zatímco ostatní skotačí na pláži, smolit na hotelovém pokoji svoje články. A je to! Léto jak vymalované…
-
„Ty si myslíš, že spolu chodíte, že jo?“
povídám tuhle kamarádce. Je zase singl. Po rozpadu dlouhodobého vztahu se občas někde zamiluje, měsíce nebo týdny ji nevidím, a pak se vrátí s tím, že to nevyšlo, což sáhodlouze analyzujeme. Teď si dva měsíce píše s nějakým mužem ze seznamky. Nikdy se neviděli. Přesto prožívá rozchody, hádky, usmiřování, naději i zklamání, jakoby to bylo doopravdy. Virtuálně. Bez sexu. Opakuju, bez toho, aby se vůbec někdy viděli! „ Ty si myslíš, že spolu chodíte, že jo?” došlo mi a byla jsem trochu v šoku. „Když on tak krásně píše,“ zasmála se a zasnila. Dospělá, krásná, soběstačná žena. Totiž – já se slovy živím. Vím, jak snadno slova dokážou vytvářet iluzi.…
-
Z druhé strany zákopů
(FF) Tak jsem zas jednou vyrazila do terénu omrknout, jak to vypadá na mužské straně barikády. Chlap, který byl ještě před pár měsíci na rande zářící, krásný a zábavný, se mi ten večer zdál poněkud neklidný… tedy, ne, byl skleslý, heartbroken a dokonce ještě víc cynický než já. „Muži jsou buď trubci, nebo kandidáti na trubce,“ povzdechl si. „Jeden můj kamarád říká, že každá nová žena, kterou pozná, má tendenci kandidovat na číslo jedna v žebříčku jeho problémů.“ A v tomhle veselém a optimistickém stylu to pokračovalo. Nevím, jestli všechny ty hrozné věci, o kterých mi říkal, se staly jeho kamarádům nebo jemu. Nicméně dozvěděla jsem se, že prý my…
-
Co jsem se naučila v dubnu
(FF) “A jak zaplatíte nájem, až budete ležet na ARO s naštípnutou páteří?” “A žijete se manželem ve společné domácnosti?” Miluju pojišťováky. Připomenou mi, že se mám vlastně docela dobře. Dokud se něco nepokazí, protože pak se budu mít fakt hodně špatně. Miluju, když mi ráno zavolají se svými super nabídkami a vylíčí mi ty nejhorší varianty mé budoucnosti. Protože to bych asi sama od sebe nikdy nedokázala. Just kidding. Podle zákonů aerodynamiky čmelák není schopen létat. Ale neví to. Takže létá. “Na jaře si nezapomeňte zastřihnout konečníky vlasů,” napsala jsem bezelstně do textu, odeslala a vůbec mi to nepřišlo divné. Očividně jako novinářka zraju jako víno. Neměla bych lézt…
